Génius, který by se dnes dožil 94 let.

9. 12. 2025

9. prosince 1931, se v Praze narodil Ladislav Smoljak – muž, jehož jméno je navždy spojené s Divadlem Járy Cimrmana, s filmy jako Jáchyme, hoď ho do stroje! a s humorem, který Česko z pamněti cituje dodnes. Kdyby ho v červnu 2010 neodnesla těžká nemoc, slavil by dnes 94. narozeniny – a určitě by k tomu měl připravený nějaký cimrmanovský bonmot.

Smoljak vystudoval matematiku a fyziku na Pedagogické fakultě UK (1950–1955), učil na střední škole, ale brzy ho pohltila divadelní a rozhlasová tvorba. V roce 1967 spolu se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založil Divadlo Járy Cimrmana – fiktivního génia, kterého „objevili“ a který se stal největší českou divadelní legendou. Smoljak byl nejen spoluautorem 15 her (mj. Akt, Vražda v salonním coupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký), ale i režisérem všech cimrmanovských inscenací a představitelem desítek postav – od učitele matematiky až po rakouského císaře. K nejzásadnějším rolím patří postava Frištenského z Dobytí severního pólu, nebo jeho poslední role, Komenský v Českém nebi.

Režíroval šest celovečerních filmů, mimo jiné Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni! (1980) a Rozpuštěný a vypuštěný (1984). Spolu se Svěrákem napsal i scénáře k filmům Marečku, podejte mi pero! (1976),  Nejistá sezóna (1987), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974),  Na samotě u lesa (1976), nebo Trhák (1980), které všechny patří do zlatého fondu českých filmových komedií.

Jeho humor byl jemný, inteligentní a přitom lidový – dokázal se smát české povaze, byrokracii i vlastnímu národu, aniž by urazil. Za nesvobodnýc dob socialistického zřízení našli „Cimrmanologové“ jeden z mála způsobů, jak říkat pravdu mezi řádky (a nepřijít při tom o práci nebo i o svobodu). Po roce 1989 však divadlo bez zakolísání pokračovalo – a Smoljak ho jako umělecký ředitel vedl až do poslední chvíle.

Divadlo Járy Cimrmana hraje nepřetržitě od roku 1967, představení vidělo přes 4 miliony diváků a stále je vyprodáno doslova během několika desítek vteřin po uvolnění lístků. Právě to je největší Smoljakův odkaz – dokázal se svými kolegy a přáteli vytvořit něco, co přežije generace.

Děkujeme, pane Smoljaku. A pozdravujte v Českém nebi.