Hudba, která voní mořem. Proč je neodmyslitelně spojená s chorvatským pobřežím?

27. 7. 2026

Stačí pár tónů, vícehlasý zpěv a jemný doprovod kytary či mandolíny a mnoha lidem se okamžitě vybaví letní večer v některém z dalmatských přístavů. Typická hudba, která zní z restaurací, náměstí nebo pobřežních promenád ve Splitu, Trogiru, na Hvaru či Korčule, má své jméno. Říká se jí klapa a pro Chorvaty představuje mnohem víc než jen hudební žánr. Je symbolem Dalmácie, její historie i způsobu života.

Není proto náhodou, že byla v roce 2012 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Hudba, která vznikla mezi přáteli

Slovo klapa v chorvatštině označuje partu nebo skupinu přátel. A právě z takových přátelských setkání tato tradice vznikla.

Nešlo o profesionální hudebníky ani koncertní sbory. Klapské písně zpívali rybáři, námořníci, vinaři nebo řemeslníci, kteří se po práci scházeli v přístavech, na náměstích nebo v úzkých kamenných uličkách dalmatských měst. Zpívali pro radost, bez ozvučení i bez publika. Tradice se začala formovat v polovině 19. století a postupně se rozšířila po celém dalmatském pobřeží.

Právě díky těmto kořenům působí klapské písně dodnes tak přirozeně a autenticky.

Co dělá klapu tak jedinečnou?

Na první poslech poznáte klapu podle charakteristického vícehlasého zpěvu. Tradičně se zpívá a cappella, tedy bez hudebních nástrojů, i když moderní soubory dnes často využívají jemný doprovod akustické kytary nebo mandolíny.

Melodii zahajuje první tenor, ke kterému se postupně přidávají další tenory, barytony a basy. Smyslem není, aby některý hlas vynikal. Naopak - všechny hlasy společně vytvářejí jediný harmonický celek. Právě tato souhra dodává klapě její nezaměnitelnou atmosféru.

Dalmácie jako křižovatka kultur

Není náhodou, že se právě tento hudební styl zrodil na pobřeží Jadranu.

Dalmácie byla po staletí místem, kde se setkávaly různé kultury. Na místní hudbu měly vliv Benátky, Itálie, Rakousko-Uhersko i slovanské tradice. Námořníci připlouvající do přístavů přinášeli nové melodie, které se postupně prolínaly s místní lidovou hudbou.

Výsledkem je styl, který má typický středomořský charakter, ale zároveň je jedinečně chorvatský.

Písně o moři, lásce i domově

Klapské písně mají jedno společné - vyprávějí o obyčejném životě.

Nejčastějšími tématy jsou moře, lodě, rybářský život, vítr, rodný ostrov, domov nebo přátelství. Velmi často se zpívá také o lásce, která patří k nejopakovanějším motivům celé této hudební tradice.

Texty nejsou složité ani plné metafor. Jejich síla spočívá především v upřímnosti a emocích.

Tradice, která žije dodnes

Přestože byla klapa původně výhradně mužskou záležitostí, dnes existují také ženské i smíšené soubory. V Chorvatsku působí stovky amatérských i profesionálních skupin, které tuto tradici udržují při životě.

Velkou zásluhu na její popularitě má Festival dalmatských klap v Omiši, který se koná už od roku 1967. Právě díky němu se z původně místní tradice stal fenomén známý po celém Chorvatsku.

Klapa dnes zní i s hudebním doprovodem

Moderní klapská hudba už nemusí být výhradně bez nástrojů. Vedle vícehlasého zpěvu dnes často zaznívá akustická kytara, mandolína, kontrabas nebo jemné perkuse.

Právě tato podoba je známá většině turistů, kteří tráví dovolenou na chorvatském pobřeží. Večerní koncerty na promenádách, zpěv v restauracích nebo vystoupení na náměstích patří k atmosféře dalmatských měst stejně neodmyslitelně jako vůně moře nebo západ slunce nad Jadranem.

Hlasy, které proslavily Dalmácii

Ke známým představitelům dalmatské hudby patří například Oliver Dragojević, Vinko Coce, Klapa Intrade, Klapa Šufit, Klapa Cambi, Klapa Rišpet nebo Klapa Trogir. Jejich písně dodnes znějí v chorvatských přístavech, na slavnostech i rodinných oslavách a pro mnoho lidí představují soundtrack letní dovolené.

Hudba, která se stala symbolem Chorvatska

Klapa není jen hudební styl. Je připomínkou života u moře, rybářských tradic, přátelských setkání i dalmatské pohostinnosti. Dokáže navodit atmosféru, kterou si s Chorvatskem spojují miliony návštěvníků z celého světa.

Možná právě proto stačí několik hlasů, jednoduchá melodie a pár akordů akustické kytary - a člověk má pocit, jako by se znovu ocitl v některém z malebných přístavů na pobřeží Jadranu.