Jak se z kluka z Memphisu stal král rock´n´rollu

Elvis se nestal králem rock’n’rollu jen díky několika hitům. Změnil představu o tom, jak může populární zpěvák vypadat, znít a vystupovat. A jeho příběh zároveň vypovídá o Americe, která se v 50. letech rychle proměňovala.

Kluk z Memphisu, který vyrůstal mezi různými hudebními světy

Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 v městečku Tupelo ve státě Mississippi. Vyrůstal v chudé rodině a hudba byla součástí jeho života od dětství. Významnou roli pro něj měl gospel, který slýchal v kostele, ale také blues a rhythm, jež zněly v černošských čtvrtích, i country, oblíbené v bělošském prostředí amerického Jihu.

Právě Memphis, kam se rodina přestěhovala v roce 1948, mu umožnil tyto vlivy poznávat zblízka. Město bylo důležitým hudebním centrem, kde se potkávaly různé tradice a styly. Elvis je nevnímal jako oddělené světy. Zpíval s gospelovou naléhavostí, bluesu propůjčoval svou smyslnost a z country si přinášel melodickou přímočarost.

Nahrávka, která odstartovala kariéru

V roce 1953 si Elvis v memphiském studiu Sun Records nahrál dvě písně jako dárek pro svou matku. O rok později si ho všiml producent Sam Phillips, který hledal zpěváka schopného přiblížit černošský hudební výraz širšímu publiku.

Zlom přišel v červenci 1954 během nahrávání skladby That's All Right. Elvis, kytarista Scotty Moore a baskytarista Bill Black si během přestávky začali po svém hrát píseň bluesového hudebníka Arthura „Big Boy“ Crudupa. Phillips v jejich spontánním provedení rozpoznal něco mimořádného. Nahrávka se dostala do místního rádia a vzbudila zájem posluchačů.

Elvis tehdy ještě nebyl světovou hvězdou. Jeho projev ale ukazoval, že se rodí něco, co se nevejde do zavedených hudebních škatulek. V následujících letech přišly hity jako Heartbreak Hotel, Hound Dog nebo Jailhouse Rock a z regionálního objevu se stala celonárodní senzace.

Pohyby, které pobouřily Ameriku

Elvisův úspěch nestál jen na hudbě. Zásadní roli hrálo také jeho vystupování. Na pódiu se pohyboval uvolněně, rytmicky a způsobem, který tehdejší televizní publikum nebylo zvyklé vídat u bělošských zpěváků. Když v roce 1956 vystoupil v pořadu The Milton Berle Show s písní Hound Dog, jeho pohyby vyvolaly vlnu kritiky. Někteří komentátoři je označovali za vulgární, zatímco mladí diváci nadšeně reagovali.

Elvis se stal symbolem generačního střetu. Pro mladé představoval vzrušení, nezávislost a možnost odlišit se od rodičů. Pro část starší generace byl důkazem, že se společenské normy nebezpečně uvolňují. Ve Spojených státech, kde stále přetrvávala rasová segregace, navíc jeho hudba přibližovala bělošskému publiku zvuky vycházející z afroamerických tradic.

Král, který změnil populární hudbu

V roce 1955 přešel Elvis od Sun Records k velké společnosti RCA a jeho kariéra nabrala celonárodní rozměry. Písně jako Heartbreak Hotel, Don't Be Cruel a Jailhouse Rock z něj udělaly jednu z největších hvězd desetiletí. Zpíval také balady a gospelové skladby, takže se nikdy neomezoval pouze na rock’n’roll.

Jeho úspěch měl ovšem i širší kulturní souvislosti. Elvis nebyl prvním hudebníkem, který hrál rock’n’roll, a jeho styl vznikl z tradic, na nichž se výrazně podíleli černošští umělci. Jeho mimořádná popularita však pomohla dostat tento hudební výraz k masovému bělošskému publiku.

Když se dnes řekne král rock’n’rollu, většině lidí se vybaví právě Elvis Presley. Nejen kvůli jeho hlasu nebo nezaměnitelnému účesu, ale také proto, že zosobnil okamžik, kdy se populární hudba stala hlasitější, odvážnější a mnohem těsněji spojená s identitou mladé generace.