Jak vznikla jedna z nejikoničtějších českých hudebních komedií

Film natočili režiséři Ján Roháč a Vladimír Svitáček podle divadelní hry Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila, která vznikla už v roce 1958. A protože Suchý a Semafor tehdy udávali tón celé kulturní scéně, není divu, že se ve filmu sešla doslova all-star sestava mladých talentů. Na plátně se potkávají Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová, Pavlína Filipovská, Jana Brejchová, ale samozřejmě i Suchý se Šlitrem. Ve vedlejších rolích se navíc objevují i začínající hvězdy jako Naďa Urbánková.

 

Film vypráví o vojínu Schulzemu, který je nejen smolař, ale také klarinetista. Jednoho dne už nezvládne vojenský dril a uteče z armády. Dostane se do školy v lázeňském městě Alkalis, kam právě přijíždí televizní štáb vedený režisérkou Terezou. Ta má původně natočit obyčejnou reportáž o odhalení sochy Johanna Sebastiana Bacha. Jenže se stane něco nečekaného. Bach jakoby zázrakem zachrání Schulzeho před zastřelením tím, že promění všechny zbraně vojáků v hudební nástroje. Z nudné reportáže se tak stane senzační zpráva, která má obrovský úspěch u diváků.

 

Hudba je naprostým srdcem filmu. Jiří Šlitr složil melodie, Jiří Suchý napsal texty a výsledkem je soundtrack, který zlidověl. Zazní tu třeba balada Tereza a to hned v několika verzích. A úspěch byl obrovský. V roce 1965 film viděly asi čtyři miliony diváků. Velkou roli hrál i kontext doby. Šedesátá léta byla obdobím uvolnění, experimentu a kulturní odvahy těsně před pražským jarem. Semafor, bigbít, nová vlna. To všechno kvetlo a film dokonale zapadl.