"Jakoby nic" vznikla nejpopulárnější dvojice
.webp)
Od prvního společného vystoupení Heleny Vondráčkové a Jiřího Korna uplyne na konci letošního roku už půl století. V silvestrovském pořadu Devět jablek pro Helenu předvedli pěvecko-taneční číslo Nikdo v celém světě snad, kterým začala jejich dlouholetá a velmi plodná spolupráce. A také celoživotní přátelství.
Stovky společných koncertů, mnoho zábavných televizních pořadů, mezi kterými samozřejmě září Možná přijde i kouzelník, ale hlavně více než třicet společných duetů, tihle dva si prostě vzájemně sedli. Oba výborní zpěváci, schopní tanečníci a stepaři a především vrcholní profesionálové - do srdcí diváků a posluchačů se nesmazatelně zapsali i díky tomu, že se nesnažili donekonečna hrát „zamilovaný pár“ a do společných vystoupení vnášeli spíš prvek humoru, přátelství a často sebeironie.
A těch písniček bylo: Každá trampota má svou mez, Já na bráchu blues, Slunce, Zvonky a také Jakoby nic (kterou miluje naše Iva Lecká), většina z nich vám jen při přečtení názvu prostě okamžitě začne hrát v hlavě. V roce 2007 dokonce u Supraphonu vyšlo album s 21 vybranými duety, pod názvem Těch pár dnů a zvládlo získat zlatou desku.
Všestranný bavič, ale také soutěživá duše
Jiří Korn je sice o dva roky mladší, ale už ve svých 25 byl zkušeným a zavedeným umělcem. A že toho umí hodně: začínal v 60. letech ve skupině Rebels, ale kromě zpěvu hraje také na baskytaru (chvíli dokonce ve skupině Olympic), později se prosadil v muzikálech, měl vokální skupinu 4TET, zahrál si v několika filmech a pohádkách a v televizi jste ho mohli vidět ještě v jedné, naprosto odlišné roli... pamatujete? Nápověda: tágo!
Ne, nebylo to o taxikaření, bylo to o kulečníku. Jedenáctidílný seriál Kulečníková škola vyšel v roce 1997 a Korn nebyl jeho průvodcem náhodou: nejen že kulečník hraje rád, on ho hraje skvěle - přestože se mu kvůli své kariéře nikdy nemohl věnovat naplno (na nějké trénování prostě nebyl čas), stal se několikanásobným mistrem republiky v billiardu a jednu dobu byl devátým nejlepším evropským hráčem.