Kabaret jako zrcadlo národa
.webp?ts=)
Přesně před 120 lety, 19. června 1905, se narodil Jiří Voskovec – dramatik, herec, básník, režisér a jedna z nejvýraznějších osobností české kulturní historie. Rodák ze Sázavy se stal duší legendárního Osvobozeného divadla, které ve 30. letech spolu s Janem Werichem a skladatelem Jaroslavem Ježkem změnilo českou jevištní řeč navždy.
Byli klauni i komentátoři doby, anarchisté s kravatou a elegáni s uštěpačným vtipem. Jejich kabaretní skeče byly hrami s jazykem i idejemi, sršely humorem, ale nesly i silné protiválečné poselství. V době, kdy Evropa temněla, rozdávali světlo.
Slavným startem byla v roce 1927 groteskní revue Vest Pocket Revue, která otiskla Voskovce s Werichem do českých divadelních dějin. Jejich hry jako Osel a stín, Balada z hadrů nebo Těžká Barbora byly sice komediemi, ale nechyběla jim společenská angažovanost.
Konec první republiky a příchod nacismu znamenaly i konec Osvobozeného divadla. V roce 1938 odešli Voskovec a Werich do Spojených států. Po válce se Voskovec na krátký čas vrátil do Československa, ale po únoru 1948 emigroval definitivně. V Americe si říkal George Voskovec,
V Hollywoodu se uplatnil jako charakterní herec. Zazářil třeba v legendárním snímku Dvanáct rozhněvaných mužů, kde ztvárnil jednoho z porotců. Měl kultivovaný projev, ostrý pohled a cit pro nuance.
Voskovec spolu s Werichem ukázali, že smích může být nástrojem odporu a poezie prostředkem obrany proti absurditě. Jejich hry, písně a postoje přežily režimy, války i emigraci. A zůstávají aktuální i dnes.