Krvavá lekce Habsburků
.webp?ts=)
Píše se rok 1621. Atmosféra je napjatá a Pražané se scházejí na Staroměstkém náměstí kvůli krvavé lekci od Habsburků – popravě 27 vůdců stavovského povstání. Píše se krvavý kus historie. Konec rebelů, začátek ticha. A předem varování: tahle doba byla drsná a stejně drsné byly i popravy, není to zrovna romantické čtení.
Po porážce v bitvě na Bílé hoře se české země otřásly. Stavovské povstání bylo rozdrceno – a kdo tahal za nitky, měl padnout. V červnu 1621 dorazil na Staroměstské náměstí muž, který měl tuhle show na starost: kat Jan Mydlář, připravený se čtyřmi meči a nervy z oceli. Před tribunou byla vztyčena šibenice, vzadu oprátka a kolem zvědavý dav.
Jak to probíhalo?
Poprava začala časně ráno a trvala skoro pět hodin. Prvním šel Jáchym Ondřej Šlik, kterému byl nejprve uřezán jazyk, aby už nemohl mluvit. Pak hlava. A pak další – celkem 27 mužů. Nebyli to ale všechno "pánové". O život tehdy přišlo sedm šlechticů, sedmnáct měšťanů a zbytek byla drobná šlechta a městští představitelé
Nejbrutálnější část? Jan Jesenský, slavný lékař a učenec. Nejenže přišel o jazyk – byl před smrtí rozčtvrcen a jeho části poslány jako krvavé varování po městech.
Co se dělo pak?
Dvanáct hlav skončilo v železných koších, pověšených na Staroměstské mostecké věži. Visely tam dlouhých 10 let, až do příchodu saských vojsk v roce 1631.
Jan Mydlář po této popravě údajně odmítal další zakázky. I na kata toho bylo moc. Rodiny popravených přišly o majetky, čest i budoucnost. Jedinou jistotou byla krvavá stopa, která přepsala osud celého českého národa. A v té stopě se kráčelo rovnou do rekatolizace.
A dnes?
Na Staromáku dnes stojíme s kávou v ruce a pohledem na Orloj, ale e dlažba s 27 kříži u památníku na místě popravy šeptá starý příběh těm, kteří chtějí slyšet.