Lék na stesk, který žádný mobil nenahradí
.webp?ts=)
Mobily mají na táboře zakázané, signál tam stejně nefunguje a Wi-Fi je v nedohlednu. Co teď? Můžete to nechat být, nebo z toho udělat příležitost. Vzít do ruky pero, papír a napsat dopis. Starý dobrý dopis. Možná vás překvapí, co všechno dokáže.
Zní to jako klišé, ale není. Svět se zrychlil. Děti dnes vyrůstají v digitálním prostředí, kde všechno funguje okamžitě. Klik - odpověď. Ale jakmile odjedou na letní tábor, kde nejsou telefony ani tablety, všechno se najednou zpomalí. A právě tehdy přichází vaše chvíle. Napsat dopis.
Je to rukopis, vůně papíru, pocit, že si někdo opravdu dal práci a myslel na druhého. Dítě si ho může schovat pod polštář, přečíst si ho večer u baterky nebo se k němu vrátit, když se mu stýská. A to je něco, co žádná SMS nikdy nenahradí.
Psaní dopisů má obrovskou výhodu – je pomalé. A právě ta pomalost je dnes vzácností. Když dítěti napíšete dopis, nečekáte odpověď za dvě minuty. Učí nás to trpělivosti. Pište o tom, co prožíváte, jaké počasí máte doma, co jste uvařili, co vám připomnělo společně strávené chvíle.
Nemusíte být spisovatelé. Stačí upřímnost a laskavost. Začněte vřelým a osobním pozdravem, třeba: „Milý Honzíku, dnes jsem si na tebe vzpomněla, když jsem pekla tvoji oblíbenou bábovku.“ Podělte se o něco ze svého dne: „Na zahradě už rozkvetly slunečnice, které jsme spolu sázeli.“ Nezapomeňte také položit otázku, která dítě potěší a povzbudí k odpovědi: „Jak se Ti líbí tábor? Naučili jste se nějakou novou písničku?“ A nakonec přidejte osobní detail, který zahřeje u srdce - třeba krátký vtip, nálepku nebo obrázek.
Právě letní tábory jsou perfektní start pro tuhle „retro“ formu spojení. Děti nemají přístup k technologiím, ale o to víc vnímají emoce a zážitky. Dopis od babičky nebo dědečka je pro ně něco vzácného. V den, kdy dorazí, se stane malým svátkem.
Z dopisování se může stát krásná rodinná tradice. Každý rok nový papír, nové zážitky, nové emoce.