Lidice jako výstraha i memento

10. 6. 2025

Dnes si připomínáme 83 let od vyhlazení Lidic – malé středočeské obce, která se stala symbolem nacistické brutality. V tento den, v roce 1942, zhasla jedna vesnice a nejeden život. 

Byl květen 1942. Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, podlehl atentátu, který provedli českoslovenští parašutisté. Nacisté zuřili a hledali způsob, jak tvrdě odpovědět. A tak si vybrali Lidice – nic netušící a nevinnou obec, která měla posloužit jako exemplární trest. Přestože věděli, že atentátníci v Lidicích nebyli, rozhodnutí padlo. Rozkaz zněl jasně: Lidice zmizí.

Z noci 9. na 10. června vtrhly do vesnice stovky německých vojáků. Muži byli odděleni od žen a dětí, vyvedeni k Horákovu statku. Ráno je začali po skupinách popravovat. 173 mužů, včetně čtrnáctiletých chlapců. Mezitím hořely domy, kostel, stodoly. Vše bylo srovnáno se zemí, aby po vesnici nezůstala žádná stopa.

Ženy a děti byly mezitím odvezeny do Kladna. Tam, ve školní tělocvičně, přišlo to nejhorší – děti byly násilně odebrány matkám. 82 z dětí bylo zavražděno v Polsku v pojízdných plynových komorách. Některé další zemřely na týrání nebo vyčerpání. Pouze 17 dětí přežilo – ty, které nacisté vybrali k poněmčení. Jedna z nich, malá Dagmar Veselá, se po válce vrátila do vlasti pod cizím jménem.

Nacisté chtěli, aby svět na Lidice zapomněl. Stal se ale pravý opak. Už během války se začaly po světě objevovat ulice a čtvrti nesoucí jméno Lidice – od Mexika po USA. V Anglii vznikla kampaň „Lidice Shall Live“, díky které se vybraly peníze na obnovu vesnice. A po válce se skutečně začalo znovu stavět – nové Lidice vyrostly kousek od místa, kde stály ty původní.

Dnes na místě starých Lidic stojí pietní areál. Růžový sad, pomník zavražděných dětí od Marie Uchytilové a louka, kde dřív stávala vesnice. Každý červen se sem lidé vrací, aby položili květinu, zapálili svíčku nebo jen chvíli mlčky stáli.

Lidice žijí.