Mekymu by dnes bylo 73
.webp?ts=)
Chlapec z ulice, Nemoderný chalan, který Má rád, Má čierny deň, rozdává Biely kvet a bohužel už se pár let toulá někde po Atlantídě... Miro Žbirka by dnes slavil 73. narozeniny a my si na něj nemůžeme nezavzpomínat.
Miroslav „Meky“ Žbirka se dá bezesporu označit za jednoho z nejvýznamnějších slovenských hudebníků. Charismatický zpěvák a skladatel, který nás opustil před čtyřmi lety, po sobě zanechal nejen desítky hitů, ale i trvalý otisk v srdcích napříč generacemi. Jeho muzika, ovlivněná britským rockem a popem, spojovala Československo i po jeho rozdělení.
Miroslav Žbirka se narodil 21. října 1952 v Bratislavě do smíšené rodiny. Zatímco tatínek Šimon byl Slovák jako poleno, jeho maminka Ruth Gale byla Angličanka. Tento kulturní mix ovlivnil Mekyho již od dětství – angličtina mu otevřela dveře k hudbě Beatles, kteří se stali jeho největším vzorem. Starší bratr Jason ho zasvětil do světa rock'n'rollu a Meky brzy začal hrát na kytaru. V 60. letech založil svou první kapelu, inspirovanou britskou invazí. Jeho raná kariéra překypovala touhou po svobodě a kreativitě, což v době normalizace nebyl žádný med.
Průlom ovšem přišel v 70. letech, kdy Meky spoluzaložil skupinu Modus. S ní získal v roce 1977 Zlatou bratislavskou lyru za píseň „Úsmev“ a později i cenu Zlatý slávik. Po odchodu z Modusu v roce 1980 se vydal na sólovou dráhu. Jeho debutové album „Doktor Sen“ přineslo hity jako „Biely kvet“ nebo „V slepých uličkách“. Žbirka se stal prvním slovenským zpěvákem, který nahrával v legendárním studiu Abbey Road v Londýně, kde kdysi tvořili Beatles.
Mezi jeho největší úspěchy patří alba jako „Sezónne lásky“ (1982), „Nemoderný chalan“ (1984) nebo „Dúhy“ (1990). V 80. letech ovládl československé hitparády písněmi „Atlantída“, „22 dní“ či „Múr našich lások“. Žbirka nebyl jen zpěvákem – hrál v muzikálu „Neberte nám princeznú“ (1981) a objevil se v několika filmech.
Po sametové revoluci pokračoval v tvorbě, spolupracoval s umělci jako Marika Gombitová nebo Peter Lipa. V roce 2007 byl uveden do Síně slávy slovenské populární hudby. Jeho předposlední „Double Album“ (2018), ukazuje, že ho inovativní kreativita neopouštěla. Meky byl dvakrát ženatý, svojí životní lásku Kateřinu si vzal už v roce 1988 a měl s ní druhou dceru Lindu a syna Davida, který pokračuje v otcových šlépějích jako hudebník. Právě on dostal na starosti dokončení posledního Mekyho alba, posmrtně vydancý „Posledných vecí“ a zvládnul to na výbornou.
I čtyři roky po jeho odchodu je Mekyho hudba stále živá. Jeho písně hrajeme samozřejmě i u nás na Blaníku, ale mnohé přejímají i jiní interpreti. Na jednom z našich Letních koncertů například Bára Basiková krásně zazpívala Atlantídu. Mekyho písničky připomínají jeho optimismus, lásky a vytrvalost. A především jsou to prostě a jednoduše - hrozně dobré písničky.
Díky za ně, Meky!