Muž, který miluje divadlo i ženy

26. 4. 2026

Dnes slaví 67. narozeniny Maroš Kramár. Herec, kterého dobře znají diváci v Česku i na Slovensku, a člověk, který je na scéně už neuvěřitelných 45 let.

Pochází z umělecké rodiny - herectví měl doma od dětství. Vyrůstal v divadle, jeho otec byl herec, dědeček režisér. Není to tedy příběh „náhody“, ale prostředí, ve kterém se formoval od malička. A možná i proto o divadle mluví jinak než ostatní - jako o něčem, co není práce, ale přirozená součást života.

Divadlo, které léčí

Kramár o sobě říká jednu zajímavou věc. Že ho všechno bolí. Že věk sice není vidět, ale je cítit. Jenže pak přijde moment, kdy vstoupí na jeviště - a všechno zmizí.

To je pro něj možná největší magie herectví. Divadlo je jako prostor, kde se zapomíná na realitu. Kde se člověk „přepne“ a najednou funguje jinak.

A přesně proto ho pořád drží. Ne kvůli slávě, ale kvůli tomu momentu mezi ním a divákem. Kramár to bere skoro jako hru mezi dvěma stranami - on něco vyšle a čeká, co se vrátí.

Zázraky přírody a jeden osobní

Už 14 let je součástí pořadu Zázraky přírody. Pořadu, který se stal stálicí a který ho posunul do role moderátora.

Sám ale přiznává, že mu to možná i trochu uškodilo - někteří ho dnes vnímají víc jako moderátora než herce.

A co on sám považuje za největší zázrak?

Ne žádný pokus ve studiu. Ale život samotný. A hlavně narození dětí.

Je otcem tří dětí - Tamary, Timura a Marka. A i když by mohl, nikdy je do herectví netlačil. Naopak. Otevřeně říká, že to není jednoduché povolání a že spousta herců zůstává nešťastných, protože se jim nedaří.

Ženy? Dřív vášeň, dnes klid

Velká kapitola jeho života jsou ženy. A on o tom mluví překvapivě otevřeně.

V mládí byl typ, který měl kolem sebe hodně příležitostí - a ani se jim nevyhýbal. Sám s nadhledem říká, že „co neuteklo, to si užil“. Ale zároveň dodává jednu důležitou věc - nikdy to pro něj nebylo jen o fyzické stránce.

Vždycky hledal něco víc. Kamarádství, porozumění, vztah, který má hloubku.

A dnes? Dnes už to vidí jinak. Říká, že se uklidnil. Že už nechce honit zážitky, ale spíš si užít klid, dobré jídlo, víno a pohodu. Ženy vnímá, ale už jinak.

To je docela silný posun. Od „samce“, jak o něm kdysi říkali, k chlapovi, který ví, co chce.

Čeština, která není samozřejmá

I když ho dnes bereme jako „domácího“, pořád je to Slovák, který pracuje v českém prostředí. A sám přiznává, že čeština pro něj nikdy nebyla úplně automatická.

Přepíná podle prostředí, někdy se splete. A zároveň si z toho umí dělat legraci. Kritiku řeší po svém - spíš provokací a nadhledem než obranou.

Nenechá se stáhnout do věcí, které nemají smysl.

Muž, který zpomalil

Kramár dnes nepůsobí jako někdo, kdo by něco doháněl. Spíš jako někdo, kdo už ví, kde je jeho místo.

Že není potřeba být pořád vidět. Že největší hodnota je klid. A že největší zázrak není kariéra, ale obyčejný život.

A to je možná důvod, proč ho lidi pořád sledují. Ne proto, že by byl dokonalý. Ale protože je lidský.