Od intimního folku k hudebním monumentům. Příběh písničkáře, který se nebojí experimentovat
Sufjan Stevens patří k osobnostem americké nezávislé hudební scény. Jeho písně se objevily v oceňovaných filmech, jeho alba pravidelně doprovázejí slova chvály a skladba „Mystery of Love“ mu dokonce vynesla nominaci na Oscara. Přesto se nikdy nestal typickou popovou hvězdou. Místo toho si vybudoval vlastní hudební svět, ve kterém se potkává folk, klasická hudba, elektronika, náboženské motivy i velmi osobní zpovědi.
První alba a velký plán s americkými státy
Sufjan Stevens se narodil 1. července 1975 v Detroitu ve státě Michigan. Před sólovou dráhou působil v kapele Marzuki. V roce 2000 vydal debutové album A Sun Came, na kterém už bylo patrné, že se nechce omezovat jedním žánrem. O rok později následovalo elektronicky laděné Enjoy Your Rabbit, inspirované dvanácti zvířaty čínského zvěrokruhu.
Zásadní zlom přišel v roce 2003 s albem Greetings from Michigan: The Great Lake State. Stevens na něm zpracoval svůj domovský stát prostřednictvím příběhů, místních reálií i osobních vzpomínek. V roce 2005 na něj navázal deskou Illinois, která se stala jedním z nejuznávanějších alb jeho kariéry. Právě z ní pochází skladba „Chicago“, dodnes jedna z jeho nejznámějších písní.
Obě desky souvisely s ambiciózním záměrem vytvořit album věnované každému z padesáti amerických států. Projekt se ale po Michiganu a Illinois zastavil. Stevens později připustil, že se mu tak rozsáhlý koncept nepodařilo naplnit.
Od folku k elektronice a velkým aranžím
V roce 2004 vydal Seven Swans, album, na kterém se výrazněji projevily náboženské a duchovní motivy. K jeho oblíbeným skladbám z této éry patří například „To Be Alone With You“ nebo „The Dress Looks Nice on You“.
Následovalo období experimentování. Na desce The Age of Adz z roku 2010 opustil část svého dosavadního akustického zvuku a zapojil elektronické beaty, syntezátory i komplikované vrstvení. Album ukázalo, že Stevens není jen citlivý folkový písničkář, ale také skladatel s chutí riskovat.
Vedle autorských alb se věnoval filmové a scénické hudbě, spolupracoval s dalšími hudebníky a vytvářel také rozsáhlé vánoční kolekce. Jeho tvorba se tak postupně rozrostla daleko za hranice klasického písničkářství.
Carrie & Lowell: Album, které se dotklo milionů posluchačů
V roce 2015 vydal Carrie & Lowell, jednu ze svých nejintimnějších a nejuznávanějších nahrávek. Album se vrací ke komplikovanému vztahu s jeho matkou Carrie, která zemřela v roce 2012. Stevens v něm zpracovává vzpomínky z dětství, zármutek, odcizení i otázky vlastní identity.
Hudebně se vrátil k úspornému folku, akustické kytaře a jemnému zpěvu. Právě z této desky pocházejí skladby „Fourth of July“, „Should Have Known Better“, „Death with Dignity“ nebo „The Only Thing“. První z nich se stala jednou z jeho nejposlouchanějších písní vůbec.
Oscarová nominace a další hudební proměny
Velké publikum mimo nezávislou scénu Stevensovi otevřel film Call Me by Your Name režiséra Lucy Guadagnina z roku 2017. Pro snímek poskytl tři skladby, mezi nimi „Mystery of Love“ a „Visions of Gideon“. „Mystery of Love“ získala nominaci na Oscara za nejlepší původní píseň a také nominaci na cenu Grammy. Její jemná melancholie se stala jedním z charakteristických zvuků filmu.
V dalších letech pokračoval v hledání nových podob své hudby. Album The Ascension z roku 2020 nabídlo výraznější elektronický zvuk a společná deska A Beginner’s Mind z roku 2021 vznikla s písničkářem Angelem De Augustinem. Jejich skladby se inspirovaly filmy, které během společného pobytu sledovali.
V roce 2023 přišlo album Javelin, na kterém se Stevens znovu vrátil k osobním tématům, křehkým melodiím i bohatým aranžím. Deska se setkala s mimořádně příznivým přijetím a patří k nejvýraznějším nahrávkám jeho pozdější tvorby.
Co poslouchat, když se s ním chcete seznámit?
Mezi nejznámější a nejposlouchanější skladby Sufjana Stevense patří „Mystery of Love“, „Fourth of July“, „Chicago“, „Should Have Known Better“, „Casimir Pulaski Day“ a „Visions of Gideon“. Za pozornost stojí také „John Wayne Gacy, Jr.“, „Death with Dignity“, „To Be Alone With You“ nebo „Will Anybody Ever Love Me?“.
Sufjan Stevens za více než čtvrtstoletí na scéně dokázal, že písničkář nemusí mít jeden rozpoznatelný recept. Jeho hudba může být intimní i monumentální, akustická i elektronická, duchovní i velmi lidská. A právě schopnost neustále hledat nové způsoby, jak vyprávět osobní příběhy, z něj dělá umělce, ke kterému se posluchači opakovaně vracejí.