Od outsiderů k nesmrtelnosti

22. 2. 2026

Jsou sportovní momenty, které se prostě stanou. A pak jsou momenty, které se zapíšou do národní paměti tak hluboko, že je lidé vytahují i po desetiletích. Zimní olympiáda v japonském Naganu v roce 1998 patří rozhodně do té druhé kategorie. Pojďme si to společně připomenout.

V Naganu, poprvé v historii, dostaly olympijské hry skutečně otevřenou podobu. Díky dohodě mezi Mezinárodním olympijským výborem, IIHF a NHL dorazily do Japonska největší hvězdy zámořské ligy. NHL kvůli tomu dokonce přerušila sezonu.

Tomu odpovídala i očekávání. Největší favorité? Kanada a Spojené státy americké. Český tým byl v tehdejších textech spíš outsider s potenciálem. Rozhodně ne mužstvo, které by mělo vyhrát.

Turnaj, který se lámal krok za krokem

Česká cesta nebyla žádná pohádka o jednom zázračném zápase. Byla to postupná práce. Ve skupině přišla nejdřív výhra 3:0 nad Finskem, pak vítězství 8:2 nad Kazachstánem. Jediná porážka přišla proti Rusku.

Zlom přišel ve čtvrtfinále. Výhra 4:1 nad USA. A pak ten přišel zápas. Semifinále proti Kanadě.

Semifinále plné nervů

Nervy. Tlak. Nájezdy.

A v nich jeden muž, který se ze dne na den změnil v legendu.

Dominik Hašek. V semifinálovém rozstřelu zlikvidoval všechny kanadské nájezdy.

Finále proti Rusku pak nabídlo napětí, které by se dalo krájet. A pak moment, který zná v Česku skoro každý fanoušek.

Čas 48:08. Petr Svoboda. Asistence Pavel Patera.

Gól na 1:0.

Tým outsiderů na absolutním vrcholu

Hašek ve finále udržel čisté konto a český tým dotáhl turnaj, do kterého šel jako outsider, až na absolutní vrchol. Vedle něj stáli jména jako Jaromír Jágr, kapitán Vladimír Růžička nebo útočníci Robert Reichel a Martin Ručinský. A na lavičce trenér Ivan Hlinka.

Tím ale příběh neskončil. Vlastně právě naopak.

Euforie, jakou Česko dlouho nezažilo

Když se tým 23. února 1998 vrátil domů, Staroměstské náměstí zaplnil obrovský dav. Nejčastěji se mluví o více než sto tisících lidí. Přesné číslo neexistuje, ale jedno je jisté. Šlo o jednu z největších spontánních oslav po roce 1989.

Televizní čísla jsou naopak nekompromisní. Přímý přenos Uvítání olympijských medailistů v Praze na ČT1 sledovalo zhruba 4,711 milionu diváků.

Byl to moment společné euforie, který se pravidelně vrací v kolektivní pamět. Protože některé příběhy nestárnou.