Opera, která překonala i ta nejdivočejší očekávání

5. 2. 2026

Giuseppe Verdimu bylo v tu dobu už 73 let. O to silnější byla atmosféra onoho večera. Premiéra Otella 5. února 1887 v milánské La Scale byla prostě víc než jen další uvedení nové opery. Už po prvním dějství se sál rozbouřil takovým potleskem, že Verdi musel vyjít na jeviště a poděkovat. A to byl teprve začátek.

Na comeback se čekalo dlouho a skoro to už vypadalo, že se nikdy ani nestane. Po premiéře Aidy v roce 1871 Verdi oznámil, že s operou končí, a stáhl se do svého venkovského statku Sant’Agata. Následujících šestnáct let se věnoval hospodářství a „menším“ projektům, i když i ty byly obrovské. Patří mezi ně třeba slavné Requiem. V roce 1887 přišel Otello a překonal i ta nejdivočejší očekávání.

Shakespeare jako osudová inspirace

Myšlenka zhudebnit Othella se zrodila už na konci 70. let 19. století a byla součástí chytrého „plánu“, jak Verdiho přimět k návratu. Verdi Shakespeare miloval, jenže po Aidě byl rozhodnutý, že další operu psát nebude. V létě 1879 proto jeho vydavatel Giulio Ricordi zorganizoval večeři v Miláně, kde se nenápadně stočila řeč na Rossiniho Otella z roku 1816. Všichni přítomní se shodli, že libreto je zastaralé. Ricordi „náhodou“ zmínil, že libertista Boito píše nové libreto podle Shakespeara, a jestli by se na něj Mistr nechtěl podívat. Verdi si vyžádal koncept a začal si s ním v hlavě pohrávat.

Boito navíc nebyl žádný náhodný muž, už předtím s Verdim spolupracoval. Byl extrémně trpělivý a zároveň pokorný. Text neustále přepracovával podle Verdiho připomínek, ladil, zhušťoval, zpřesňoval, a hlavně udržoval myšlenku Otella při životě tak dlouho, až se v ní Verdi sám ztratil.

Dva roky práce a pětadvacátá opera

Po letech váhání ve Verdim tak znovu vzplál tvůrčí oheň. Následovaly dva roky intenzivní práce, které vyvrcholily dokončením partitury na podzim 1886. Po více než patnácti letech byla na světě nová, v pořadí už pětadvacátá Verdiho opera.

Úspěch byl okamžitý a obrovský. Otello se rychle dostal na největší operní scény Evropy i Ameriky a kritika s publikem se shodly, že jde o výjimečné dílo, které snese srovnání s tím nejlepším, co kdy opera nabídla. Triumf Otella Verdiho dokonce povzbudil natolik, že se pustil ještě do jednoho posledního operního projektu. Se stejným Boitem pak vytvořil Falstaffa.