Příběh nástroje, který mění životy nevidomých
.webp?ts=)
Každý rok 15. října si celý svět připomíná Mezinárodní den bílé hole. Den, který má upozornit na život lidí se zrakovým postižením a na význam tohoto nenápadného, ale nepostradatelného pomocníka. Bílá hůl totiž není jen symbolem slepoty, ale především svobody a nezávislosti.
Poprvé byl White Cane Safety Day vyhlášen už v roce 1964 americkým prezidentem Lyndonem B. Johnsonem. Do Evropy se dostal až o dvě desetiletí později, kdy jej začala připomínat Světová unie nevidomých a od poloviny 80. let se slavil i u nás.
Za vznikem bílé hole stojí britský fotograf James Biggs, který v roce 1921 přišel o zrak. Aby byl pro okolí lépe viditelný, natřel svou hůl na bílo a tím odstartoval revoluci. Myšlenka se rychle rozšířila z Francie do celé Evropy a dnes ji znají lidé na všech kontinentech.
Zajímavostí je, že neexistuje jen jedna „bílá hůl“. Červenobílá pruhovaná označuje osoby hluchoslepé a zelená slouží lidem se zbytky zraku.
Bílá hůl pomáhá svému uživateli orientovat se v prostoru, detekovat překážky a najít bezpečnou cestu, ať už jde o schody, obrubníky nebo nečekané překážky na chodníku. Aby ale mohla opravdu fungovat, musí být okolí přístupné a bezpečné.
A právě tady přichází na řadu každý z nás. Jednou z největších hrozeb pro nevidomé jsou dnes elektrokola a sdílené koloběžky ponechané volně na chodnících. Pro člověka s bílou holí mohou znamenat vážné riziko pádu a zranění. Stačí přitom málo. Zaparkovat kolo tam, kde nepřekáží.
Možná jste už sami potkali člověka s bílou holí a nebyli jste si jistí, jak reagovat. Stačí zdvořile oslovit a zeptat se, zda a jak můžete pomoci.
Den bílé hole nám připomíná, že mezi námi žijí lidé, kteří i přes zrakové omezení dokážou s pomocí tohoto jednoduchého nástroje žít samostatně, pracovat, cestovat a tvořit.