Příběh písně

16. 2. 2025

Karel Gott společně s Darou Rolins nazpíval slavný duet Zvonky štěstí. A právě tím se mladá zpěvačka proslavila. Včera jsme vám spolu s Darou prozradili, jak se tato píseň proslavila v zahraničí. Jaký je ale příběh jejího vzniku? Víc prozradí sám autor písničky Jiří Zmožek.

„Zvonky štěstí – tam se hlídaly všechny detaily, v každé písničce, aby všechno bylo, jak to má být. Zdeněk Rytíř napsal text, ale bylo to trochu složité. Mezi autory, kteří se Zdeňkem spolupracovali, se vědělo, že texty dělá vždycky tak trochu na poslední chvíli. Když už jsem měl hotovou partituru ve studiu a všechno připravené, podíval jsem se na partituru a tam bylo napsáno: Mám své záliby. Říkal jsem si, že to není špatný námět – to bylo asi v úterý. Tak jedu v deset hodin za Zdeňkem a říkám: Zdeňku, to není špatný nápad – „mám své záliby“. A on se na mě podíval a říká: O čem to mluvíš? A já říkám: No, ten text pro Gotta a Rolinsovou. A on si málem začal trhat vlasy, protože říká: Já nic nemám! V pátek se mělo natáčet. Úplně zděšený se ptal, co má dělat. A já jsem jen vstal a říkal: Nic. Zítra mi přineseš text. 

To bylo ve středu. Večer v osm hodin Zdeněk přišel k nám domů, zazvonil a měl v ruce velkou knihu, na které bylo napsáno Československý slovník. Když vešel do dveří, řekl: Zvonky štěstí. Vždycky měl silné slogany – U nebeských bran, To musím zvládnout sám – a najednou řekl: Zvonky štěstí. 

Hned jsem věděl, že je to ono, ale říkám mu: Zdeňku, je tu trochu problém, protože Slováci neříkají „zvonky“, ale „zvončeky“. Nevím, jak to budeš frázovat, ale musíš si s tím poradit. Ale říkám mu: Víš co? Zítra v jedenáct hodin pro mě přijede Karel a já mu to musím zazpívat, protože v pátek to má nahrávat a on to ještě pořádně nezná. Zná jen melodii, ale ne text. Ve čtvrtek v deset hodin ráno přišel Zdeněk s textem a v jedenáct měl přijet Karel. Měl tehdy zlatého Escorta, přijel, zaparkoval před domem a já jsem si sedl do auta.

Měl jsem nahrávku na magnetofonové pásce, vložil jsem ji do přehrávače, vzal si text a začal zpívat: Zpívám rád… a je to na mě…doufám znát...Karel zpozorněl. Zpívám rád… že chtěl bych trochu štěstí dát… A on se otočil a řekl: Dobrý. Já pokračoval: A teď ona zpívá: „Zpievanie...mám zo všetkého najradšej…“ Karel se na mě podíval: Počkej, ona ještě zpívá? Já říkám: Karle, ale to je duet. Tam budete zpívat oba. A pak říkám: A teď je refrén, Karle. Ona zpívá: „Zpievanie…“ A ty zpíváš: „Víš to dlouhé á... zpívání… krásně znie… a ty zas krásně zní…“ Karel se na mě otočil a říká: Snad si nemyslíš, že jí budu odpovídat?“