Příběhy písní, které rozdělují stejně jako spojují

4. 3. 2026

Hymna. Zazní, lidé se na chvíli sjednotí a hotovo. Ve skutečnosti ale patří k nejrychlejším způsobům, jak odhalit nezahojené jizvy společnosti. A občas za sebou mají skutečně bouřlivé osudy. Dnes si připomínáme datum, kdy byla schválena státní hymna Spojených států. Na notičky se ale mrkneme i jiným státům.

Z básně obránce Baltimoru na celonárodní symbol

Příběh začíná v září 1814. Francis Scott Key napsal báseň s původním názvem Defence of Fort M'Henry na melodii Anacreon in Heaven. Oslavovala obránce Baltimoru po britském útoku během války roku 1812. 

Píseň se postupně šířila. Pravidelně zněla na ceremoniích, při vojenských příležitostech i ve veřejném prostoru. V roce 1899 ji oficiálně přijalo námořnictvo pro formální ceremonie a roku 1916 prezident Woodrow Wilson nařídil její užívání při vojenských událostech. Stále ale nešlo o zákonem stanovenou hymnu. To mohl učinit pouze Kongres.

Dvě sopranistky, U. S. Navy Band a spor o zpěvnost

Odpůrci namítali, že melodie je pro běžné lidi příliš náročná. Kongresman John Linthicum předkládal návrh zákona opakovaně. Při jednom slyšení dokonce zazněla celá píseň v podání dvou sopranistek za doprovodu U. S. Navy Band.

Veřejný tlak sílil. Organizace Veterans of Foreign Wars shromáždila přibližně pět milionů podpisů pod peticí za oficiální přijetí. V roce 1931 zákon prošel a prezident Hoover jej stvrdil podpisem.

Hymny jako kulturní zrcadlo

Podobné příběhy existují i jinde.

V Německu je dnes oficiálně užívána pouze třetí sloka písně Deutschlandlied, protože první sloka je historicky spojena s nacistickým obdobím.

Ve Španělsku je hymna Marcha Real a nemá oficiální text.

Jihoafrická republika po pádu apartheidu spojila části písní Nkosi Sikelel' iAfrika a Die Stem, aby reflektovala rozdílné historické zkušenosti.

Kanada upravila v roce 2018 text své hymny O Canada, aby byl genderově neutrální.

A Nový Zéland oficiálně pracuje s anglickou i maorskou verzí hymny God Defend New Zealand, čímž zdůrazňuje dvojjazyčnou identitu země.

Hymna je kulturní zrcadlo. A zrcadla někdy ukazují i to, co není úplně hezké. A to bez ohledu na to, o kterou zemi jde.