Proč by ji měla znát i dnešní generace?

18. 6. 2025

Zuzana Navarová byla zjevení. Zpěvačka, skladatelka, textařka… a především duše, která dokázala slovy i melodiemi otevřít okna do jiných světů. Zemřela příliš brzy – ve 45 letech – ale stihla toho víc než mnozí za celý život.

Do hudby přinesla barvy, které do té doby v české písničkářské tradici chyběly. Propojila domácí folklór s latinskoamerickými rytmy a vdechla českému folku nový život. Plný exotických vůní, rytmu a zároveň křehkosti. Její hlas byl jemný, emotivní, a silný zároveň.

Začínala ve skupině Neřež, která se zapsala do dějin už v 80. letech. Později  se vydala svou vlastní cestou a vznikly nezapomenutelné projekty jako Tres nebo Koa. V této době spatřily světlo světa silná a originální alba – například Skleněná vrba.

Navarová byla i skvělá autorka a producentka. Psala o lásce, přírodě, snech i věcech mezi nebem a zemí. Nebála se experimentovat – v jejích textech najdete romštinu, slovenštinu, ale i kečuánštinu. A zní to přirozeně, skoro magicky.

Spolupracovala s osobnostmi jako Karel Plíhal nebo Slávek Janoušek. Její hlas zaznívá i na Plíhalově albu Nebe počká. Byla to právě Navarová, kdo pomohl na svět dnes slavné Radůze – objevila ji, podpořila a produkovala její raná alba. Sama pak hostovala na Radůzině desce Andělové z nebe.

Za svou tvorbu získala řadu ocenění – třeba Žlutou ponorku nebo hudební cenu Anděl. Byla anděl, jak o ní často lidé mluví. Anděl s kytarou, slovem a obrovským srdcem. 

Proč by ji měla znát i dnešní generace? Protože ukázala, že i české písničkářství může znít světově. Že hudba nemá hranice, pokud je tvořena ze srdce. A že i křehkost může mít ohromnou sílu.

Zkuste si pustit některou z jejích skladeb. Zavřete oči a nechte se vést. Možná zjistíte, že jste právě objevili něco, co ve vás už navždy zůstane.