Sbírání samolepek v 90. letech: Zlatá éra dětské vášně

21. 2. 2025

Devadesátá léta byla obdobím mnoha trendů, které se mezi dětmi šířily jako lavina. Jedním z nejvýraznějších a nejrozšířenějších koníčků té doby bylo sbírání samolepek. Děti po celém světě vyměňovaly, lepily a hýčkaly své poklady, přičemž samolepky nebyly jen obyčejnými obrázky – byly to cenné kousky do sbírek, které vyvolávaly nadšení a radost.

Samolepky byly v 90. letech všude – v balíčcích sladkostí, v časopisech, v hračkách z Kinder vajíček, ale také v tematických albech, která se dala koupit v trafikách. Sbírání samolepek nebylo jen individuální záležitostí, ale i společenskou aktivitou, která propojovala děti na školních dvorech, ve školních lavicích i na sídlištích.

Co děti sbíraly?

Sortiment samolepek byl široký a každý si našel něco, co ho zaujalo. Mezi nejoblíbenější patřily:

• Samolepky Barbie – dívky milovaly tyto krásné obrázky panenek v různých šatech a pózách.

• Pokémon samolepky – s nástupem animovaného seriálu a herní série Pokémon se staly hitem také samolepky s Pikachu, Charmanderem a dalšími oblíbenými postavičkami.

• Zvířátka – samolepky s pejsky, kočičkami, koníky a exotickými zvířaty byly populární jak mezi dívkami, tak i chlapci.

• Fóliové a třpytivé samolepky – samolepky, které měnily barvu nebo se leskly, měly zvláštní hodnotu a byly ceněným úlovkem.

• Voňavé samolepky – měly různé vůně, například ovocné nebo květinové, a byly považovány za něco výjimečného.

Jak probíhala výměna?

Samolepky nebylo jen tak snadné získat. Často se kupovaly balíčky, ve kterých se nacházely náhodné motivy, takže se stávalo, že se některé obrázky opakovaly. A právě proto vznikla celá výměnná kultura! Děti si mezi sebou směňovaly duplikáty za chybějící kousky do alb, pořádaly „burzy“ na školních chodbách, před vyučováním nebo o přestávkách.

Hodnotu samolepek určovalo několik faktorů – vzácnost, popularita daného motivu a samozřejmě osobní preference sběratelů. Některé děti si stanovovaly vlastní pravidla směny, například „jedna třpytivá za dvě obyčejné“, nebo „voňavá za jakoukoliv jinou voňavou“.

Moje vlastní zkušenost

Jako dítě jsem byla nadšenou sběratelkou samolepek a měla jsem doma několik alb, do kterých jsem své poklady pečlivě lepila. Sbírala jsem všechno možné – od samolepek s Barbie, přes Pokémony až po roztomilá zvířátka. Nejvíce jsem si cenila těch třpytivých a voňavých, které byly mezi dětmi obzvlášť žádané. Každá nová samolepka byla malou radostí, každá výměna dobrodružstvím. Vzpomínám si na chvíle, kdy jsme se s kamarádkami scházely na školním dvoře a s nadšením prohlížely sbírky, hledaly chybějící kousky a snažily se vyjednat nejlepší směnu. Byla to doba plná radosti a společného sdílení.