Vrtulník českého rapu dnes slaví kulatiny

2. 12. 2025

"Ty nemáš fjůča, řekla mi úča," zpívá Michael Viktořík v jedné z písniček z posledního alba J. A. R. Jezuk Kristus Neexistus. Ve skutečnosti to s tou budoucností (fjůča, neboli future) nebylo tak špatné.

Michael Viktořík se narodil 2. prosince 1965 v Praze. Postupně se z něj stal DJ, rapper, hudebník, dramaturg, moderátor a herec, který pod pseudonymem Vrtulník Michael V. pomohl založit jednu z nejvytrvalejších a možná jedinou skutečně funky českou kapelu J. A. R. (Jednotka Akaremického Rapu). Cestou ale stačil být i hlasem ranního rádia, hercem a dramaturgem.

Viktoříkova cesta do hudby začala už v 80. letech, když na vojně ladil rakouská rádia a objevil rap – tehdy v ČSSR naprosto exotický žánr. V roce 1989, přesně 17. listopadu v pražském klubu U Holubů na Smíchově, se spojil s Romanem Holým a Oto Klempířem a odehráli první koncert J. A. R. Skupina rychle vydobyla místo na nově vznikající svobodné scéně: první dvě alba Frtka (1992) a Mydli-to (1994) byla ještě poměrně rocková a surová, ale také už plná humoru a sociální satiry, která se dotýkala sametové revoluce i každodenních absurdit.

Za 35 let existence J. A. R. vyšlo osm řadových alb, včetně průlomového Mein Kampfunk (1997) s hity jako „Maksimig“ a „Hnědojed“, kde se přidal zpěvák Dan Bárta. Asi nejklíčovějším albem je Homo Fonkianz (2001), kde už se skupina etablovala jako skutečná funková mašina, následně pak vyšla alba Armáda špásu (2006), Dlouhohrající děcka (2011) nebo skvěle hodnocená Eskalace Dobra (2017) se singly „Zhublas“ (Píseň roku Anděl 2017), „Ještě se připlazíš“ a „Je to nejistý“. V roce 2023 vyšlo poslední album Jesus Kristus Neexistus?, které naznačilo, že kapela se nezastavila. Každoročně slaví narozeniny 17. listopadu koncertem v Lucerně – letos v 2025 to bylo emotivní loučení, alespoň dočasné - kapela se kvůli názorovým neshodám rozloučila s Klempířem a Dan Bárta si musí léčit komplikované poranění sluchového aparátu.

Mimo J. A. R. je Viktořík všestranný: Moderoval různé hitparády na rádiích, uváděl ranní show a také několik televizních pořadů. I dnes na něj můžete v éteru narazit. Herectví si vyzkoušel v komediích Eliška má ráda divočinu (1999), Brak (2002) a Vánoční Kameňák (2015), a v 2021 se objevil v dokusérii RapStory o počátcích českého rapu.

Tak díky za všechen ten rap a ať se vrtule točí dál!