Vtipálek nejen před kamerou. A také velký milovník psů.

Opustil nás v září 2021, ale jinak by se francouzský herec Jean-Paul Belmondo, známý jako „Bébel“, dnes dožil svých 92. narozenin. Ikona francouzské nové vlny a dobových akčních filmů, zanechal v dějinách kinematografie zcela nesmazatelnou stopu.

Začátky neměl jednoduché. Narodil se v roce 1933 v Neuilly-sur-Seine do umělecké rodiny – otec Paul byl uznávaným sochařem a matka Madeleine malířkou. Mladý Jean-Paul však zpočátku tíhnul ke sportu, zejména k boxu, a o herectví příliš nestál. Studium ho nebavilo, a tak střídal jednu školu za druhou. V 16 letech ho ale postihla tuberkulóza, která ukončila jeho sportovní ambice. Během léčení v sanatoriu se tedy rozhodl stát hercem. Po několika neúspěšných pokusech byl přijat na pařížskou konzervatoř. Mezi oblíbence pedagogů ovšem rozhodně nepatřil, byl - řekněme to jemně - poněkud neukázněný. Diváci ovšem jeho talent brzy rozpoznali, a první divadelní role v roce 1950 ho nasměrovaly k velké kariéře.

Belmondův průlom přišel v roce 1960 s filmem U konce s dechem od Jeana-Luca Godarda, který ho vynesl na výsluní francouzské nové vlny. Ztvárnil zde Michela Poiccarda, šarmantního zloděje s nenuceným stylem, jenž se stal jeho vizitkou. Následovaly další úspěchy, jako Muž z Ria (1964), kde předvedl svou fyzickou zdatnost, nebo Borsalino (1970) po boku Alaina Delona, což byl komerční hit, i když mezi herci došlo ke sporu o propagaci. V 70. a 80. letech se Belmondo stal králem akčních komedií – filmy jako Strach nad městem (1975) či Profesionál (1981) s ikonickým soundtrackem Ennia Morriconeho přitáhly miliony diváků. Belmondo většinu kaskadérských kousků zvládnul sám, což mu vyneslo obdiv, ale také zranění, například natržené ucho od tygra při natáčení filmu Zvíře (1977).

Poměrně legenrádní byly také Belmondovy vtípky. Suchar to tedy rozhodně nebyl. Rád na veřejnosti hrál blázna – s grimasami a nervovými tiky kupoval třeba pornografické časopisy, aby vyděsil prodavačky, zatímco jeho přátelé se smíchy váleli v kavárně. Právě tento povahový rys z něj dělal tak přirozeného komediálního herce.

Po mrtvici v roce 2001 se Belmondo stáhl z veřejnosti, ale v roce 2008 se vrátil v komorním filmu Muž a jeho pes. I přes zdravotní problémy zůstal milovníkem psů a žil poklidně až do své smrti. Jeho šarm, odvaha a nenucenost z něj udělaly legendu, která inspiruje dodnes.