Výročí dobytí Venuše

12. 6. 2025

Slovo „dobytí“ v nadpisu berme s velkou rezervou. Planeta Venuše je sice naším blízkým sousedem, ale o její skutečné dobytí nikdo vážně neusiloval a ani usilovat nebude - zejména kvůli extrémně nehostinným podmínkám, které na druhé planetě naší Sluneční soustavy panují. A které ověřila právě už tato první úspěšná mise.

Dne 12. června 1967, přesně před 58 lety, odpálil Sovětský svaz sondu Veněra 4, která se stala prvním lidským objektem, jenž úspěšně vstoupil do atmosféry Venuše a odeslal data na Zemi. Tato mise byla přelomem v průzkumu Sluneční soustavy a ukázala tehdejší technologickou vyspělost sovětského vesmírného programu.

Veněra 4 byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur pomocí rakety Molnija-M. Po čtyřměsíční cestě, 18. října 1967, sonda vstoupila do atmosféry Venuše. Byla vybavena přístroji pro měření teploty, tlaku a chemického složení atmosféry. Přestože sonda nebyla navržena k přistání a její padákový modul přežil sestup až do výšky asi 25 km nad povrchem, k přistání nakonec nedošlo. Sondu zničil extrémní tlak a teplota (kolem 460 °C). Během 94 minut přenosu ale stihla odeslat cenná data, která odhalila, že atmosféra Venuše je tvořena převážně oxidem uhličitým (95 %) s minimem vodní páry.

Data z Veněry 4 vyvrátila tehdejší představy o možné obyvatelnosti planety a potvrdila její nehostinné podmínky. Tlak v atmosféře byl naměřen na 15–22 pozemských atmosfér, což bylo nižší než později zjištěné přesnější údaje, ale stále šokující číslo. Mise také ukázala absenci výrazného magnetického pole, což přispělo k pochopení geologie Venuše.

Navzdory tomu, že Veněra 4 nepřistála na povrchu, její úspěch inspiroval další sovětské mise, jako Veněra 7, která v roce 1970 jako první měkce přistála. Veněra 4 také zdůraznila sovětskou dominanci v průzkumu Venuše během studené války, zatímco USA se zaměřovaly na Měsíc.

Data z této mise položila základy pro moderní průzkum Venuše, včetně plánovaných misí NASA a ESA v roce 2030.