Zlatá éra Modusu i sólové triumfy
.webp?ts=)
Marika Gombitová, drobná blondýnka s velkým hlasem, se narodila 12. září 1956 ve východoslovenské vesnici Turany nad Ondavou. Hudbu má v krvi. Tatínek hrával na housle v kostele a malá Marika zpívala, kde se dalo. Její velkou inspirací byla Janis Joplin, rebelka světového rocku.
Profesní dráhu odstartovala v roce 1976, kdy přijala nabídku připojit se ke skupině Modus. Nejdřív hrála jen na conga a zpívala sbory, ale brzy v ní kapela našla hlavní hvězdu.
Konec 70. let byl pro Modus zlatou érou. Patřili k nejúspěšnějším skupinám tehdejšího Československa. Marika zároveň rozjela i sólovou kariéru. V roce 1979 vydala album Dievča do dažďa a následovala deska Môj malý príbeh. Hity jako Študentská láska nebo Vyznanie jí vynesly zlatou a stříbrnou Bratislavskou lyru i obrovskou popularitu.
Pak ale přišel 30. listopad 1980. Cestou z koncertu měla Marika vážnou autonehodu, po které zůstala ochrnutá od pasu dolů. V necelých 25 letech zůstala upoutaná na vozík.
Už v létě 1981 se ale znovu objevila na pódiu na Bratislavské lyře a nahrála nové album Slnečný kalendár. V 80. letech vyprodávala koncertní haly včetně pražské Lucerny a dokázala odehrát víc než 150 koncertů. Balada Vyznanie je dodnes považována za jednu z nejkrásnějších slovenských písní všech dob a v anketě Hit století získala titul slovenského slavíka.
Marika obdržela řadu ocenění. V roce 2018 jí prezident Andrej Kiska udělil Pribinův kříž I. třídy a v roce 2024 získala Krištáľové krídlo za celoživotní dílo.
Tak tedy, všechno nejlepší, Mariko a díky za všechna ta vyznání, která jste nám dala ve svých písních.