Zrod československého olympismu

13. 6. 2025

Nový stát, nová identita, nová hrdost – rok 1919 byl pro Československo zlomový ve všech směrech. Zatímco politici skládali novou republiku, sportovní nadšenci dělali totéž se světem sportu. A právě tehdy – v Praze, mezi dobovými fraky a šálky kávy – vznikl Československý olympijský výbor.

„Teď světu ukážeme, co v nás je“

Za myšlenkou stál mimo jiné Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, elegantní diplomat, vizionář a propagátor olympismu, který znal Pierre de Coubertina osobně. Když tehdy parta zapálených sportovců seděla u stolu a dávala dohromady výbor, možná netušili, že právě vzniká něco, co bude psát československé dějiny víc než jen jednou medailí.

První olympiáda? 

Sotva se výbor rozkoukal, už v roce 1920 jsme vyrazili na první olympijské hry – Antverpy. V roce 1924 pak v Paříži přichází první zlato. A ne ledajaké – Bedřich Šupčík vyhrál šplh na laně. Jo, i tohle byla kdysi olympijská disciplína. A my jsme v ní byli nejlepší.

Zlato, pot a slzy. A Zátopek jako národní hrdina

V roce 1952 v Helsinkách jsme už nebyli žádní nováčci. Emil Zátopek tehdy překonal konkurenci takovým způsobem, že světu zůstal rozum stát. 5 000 m, 10 000 m a maraton – všechno zlato. Jeho žena Dana v ten samý rok ovládla oštěp. 

A do toho ještě Jiří Raška, který v roce 1968 letěl z můstku tak, že z toho byla první československá zimní zlatá. 

Vždycky tam, kde se psaly dějiny

Výbor zajišťoval víc než jen cesty a dresy. Stál u desítek silných momentů: Čáslavská a jejích sedm zlatých, Kratochvílová, Železný, naši hokejisté. Byly tu i smutky – třeba olympiáda v Londýně 1948, kde gymnastky vyhrály zlato, ale přišly o členku týmu.

Dvě země, jedna historie

Po rozpadu Československa se ČSOV rozdělil, ale myšlenka z roku 1919 přežila. Češi i Slováci dál vozí medaile a ukazují, že tradice má sílu. Kdo by zapomněl na Nagano 1998 a hokejový zázrak? Lidi na ulicích, euforie, hymna znějící z oken. Přesně ten pocit, o který šlo už těm pánům v roce 1919.