Zvuk, který změnil tvář moderní hudby
.webp?ts=)
Když si Adolphe Sax v roce 1846 nechal patentovat svůj nový hudební nástroj, asi netušil, že tím navždy změní zvukovou krajinu moderní hudby. Jeho saxofon, jak mu říkáme dodnes, se zrodil jako zvláštní hybrid – mosazné tělo jako trubka, plátkový náustek jako klarinet a zvuk, který se nedal přehlédnout ani přeslechnout.
Právě tahle kombinace dělá ze saxofonu něco, co odborníci dodnes označují za „chybějící článek“ mezi dřevěnými a žesťovými nástroji.
Sax vytvořil celou rodinu osmi saxofonů, od drobných sopránových po monumentální basové. Jeho cílem bylo obohatit vojenské orchestry. A opravdu, prvními, kdo nový nástroj s nadšením přijali, byli právě vojáci a kapelníci.
Pravý saxofonový boom ale přišel až po roce 1900. Během Španělsko-americké války putoval saxofon do Spojených států, kde našel úplně nový domov – v jazzu. A právě tam ukázal, co opravdu umí. Jména jako Charlie Parker, John Coltrane, Sonny Rollins nebo Dexter Gordon definovala saxofon jako nástroj absolutní svobody. V jejich rukou se stal poetickým vyjádřením duše, nástrojem, který plakal, vzlykal, bouřil i tančil.
Saxofon ale nezůstal jen u jazzu. Pop music si ho přitáhla na svoji stranu hlavně v 70. a 80. letech. Dnes už je saxofon naprosto všude. V jazzu je samozřejmostí, v popu a rocku vítaným zpestřením, v elektronice působivým překvapením.