Kovář Libor Slaběňák proměnil krizi v umění
.webp?ts=)
Když se řekne kovář, mnozí si představí staré řemeslo, které patří spíš do pohádek. V Suché Lozi na Zlínsku ale tohle řemeslo žije dál – a nejen to. Libor Slaběňák ho posunul o krok dál a vytvořil si z něj vlastní cestu. Ta začala už v rodině.
„Táta rozhodl, že budu kovářem, “ říká Slaběňák s úsměvem.
Po vyučení se věnoval různým pracím – od zámečnických až po klasické kovářské jako brány, ploty nebo mříže. Přesto ho to táhlo jinam. Během pandemie přišel zlom.
„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, tak jsem si začal uklízet dílnu a našel jsem tam všechny odstřižky, které tam za x let vznikly, “ vzpomíná. Mezitím už měl v hlavě nápad, který se zrodil dávno předtím – inspirovala ho kamarádka, která mu ukázala fotku sošky vyrobené z matiček a šroubků.
„Začal jsem tu dámu skládat – šroubek ke šroubku, střížek o stříšku – a rostla socha.“
První hotové dílo měřilo zhruba metr. Dostalo jméno Naděje. Symbolicky. Právě v době, kdy nebyly zakázky ani poptávky, přinesla socha nový začátek.
„Zveřejnil jsem ji na sociálních sítích a v tu dobu přišly tři objednávky na tu sochu. Díky tomu jsem překlenul tu nejtěžší dobu, “ říká.
Kovárna, která tvoří radost
Dnes Libor Slaběňák vyrábí dekorace z kovu – originální, nápadité, často z recyklovaných materiálů. Jeho práce našla zákazníky i daleko za hranicemi regionu.
„Konečně jsem se dostal tam, kam jsem chtěl, “ dodává.
Pokud někdo zatouží po jeho výrobku, není to problém. „Na webu s e-shopem si může objednat kompletní servis." říká.
*
Příště to ve Zlatých českých ručičkách může být i o vás – nebo o někom, koho do pořadu doporučíte. Napište Petrovi na sliva@radioblanik.cz nebo stačí vyplnit tento jednoduchý formulář.
*
Všechny díly oblíbeného pořadu Zlaté české ručičky najdete tady.