Iva Lecká: Deník šílené matky aneb Ženská vydrží jako kůň

30. 7. 2024

V letních měsících si snadněji najdeme čas na čtení knih, které si v průběhu roku odkládáme právě na dovolenkové dny. Rádio Blaník vám také představí zábavnou knížku, jejíž čtení by vám mohlo zpříjemnit pohodové dny. Přečtěte si letní knižní seriál, za nímž stojí Iva Lecká, populární spisovatelka a především moderátorka Rádia Blaník. Ukázky z knihy budeme publikovat v průběhu měsíce srpna na webu Rádia Blaník. A pozor, máme pro vás překvapení. Bude to autorské čtení. 

Jste autorkou populární knihy s názvem Deník šílené matky aneb Ženská vydrží jako kůň (2011). Co Vás vedlo k rozhodnutí podělit se o své zkušenosti s mateřstvím v tak otevřené a humorné formě, a to právě v době, kdy se o těchto tématech nemluvilo tak často?

Jsem člověk, který rád vypráví. A když jsem během vysílání v rádiu občas vyprávěla svoje neuvěřitelné příběhy ze života, nakonec jsem byla oslovena s tím, že bych z toho mohla udělat pravidelný seriál. Posluchači se bavili. Z toho jsem měla upřímnou radost. Jsem si jistá, že jsou témata, která máme společná. A mateřství tam bezesporu patří. Pro mě to bylo, jako bych si psala deník. Po čase se ozvalo knižní nakladatelství Šulc a Švarc, které projevilo zájem o knihu. Slovo dalo slovo a já jsem začala knihu připravovat. V té době jsem ale ještě netušila, jak úspěšná u čtenářů bude a že se časem narodí další tituly.

Pokračovala jste navazujícím druhým titulem Všechno je jednou poprvé (2018). V knize popisujete šílené události a různé pohromy, které vás provází od chvíle, kdy jste se vdala a starala jste se o syna Tobiáše a manžela. Čtenáře jste zaujala a pobavila, ale jak Vaši knihu reagovali Vaši nejbližší – především manžel a syn? Jak se jim líbilo, že jste se rozhodla tak otevřeně popsat Vaše rodinné soužití? Jaké byly jejich pocity z toho, že se některé jejich příběhy dostaly na stránky knihy?

Synovi to v té době bylo jedno (smích) a manžel k tomu tehdy přistupoval s velkým nadhledem. Ostatně všechno se to opravdu stalo (smích)! Tehdy mě v tom všichni podporovali, dokonce i tchýně, kterou jsem v knize moc nešetřila! Ale naštěstí mám kolem sebe lidi, co stejně jako já neberou život příliš vážně, takže i tohle nahlédnutí do našeho soukromí brali s úsměvem.

Připravujete k vydání třetí díl (prosinec 2024). Jak se Vám daří nacházet inspiraci pro další příběhy, když už jste o mnohých aspektech mateřství a rodinného života psala?

Příběhy píše sám život. Kdo mě zná, ví, že mám denně spousty historek, které by vydaly na desítky knih. Ono je ale nutné mít oči otevřené, neustále si něco zapisovat a přemýšlet o tom, jak by se to do knihy hodilo. Titul, který chystám teď navazuje na dva předchozí, takže se jen posouváme v čase. Tentokrát jsem ale vydání konzultovala se synem. Přece jen je ve věku, kdy by mu nemuselo být jedno, že se o něm někde píše. Naštěstí je on v knize vítěz a my – rodiče – tam dostáváme pořádně za uši. Ale tak to v životě s puberťákem bývá.

Řekněte, bez jakého příběhu nebo situace popisované ve Vaší knize byste se obešla? A nebo, která z Vašich zkušeností, které jste popsala v knihách, byla pro Vás nejobtížnější na zpracování a proč?

Asi když jsem popisovala svůj první sexuální zážitek. Několikrát jsem tuhle pasáž smazala a znovu vrátila. Jako bych bojovala sama se sebou. Nakonec ale zvítězila moje touha šokovat.

A naopak, je něco , co byste si přála prožít, ale nějak Vás to v životě nepotkalo?

Já si nic nepředstavuju. Raději. Já se nechávám překvapovat. Ono je to lepší. A když to dobře dopadne, je to ještě lepší. A potom může zase vzniknout nová knížka. No, není to báječné?

Kromě mateřství a rodinného života jste úspěšnou a oblíbenou moderátorkou Rádia Blaník. Zvažovala jste někdy možnost napsat knihu, která by se věnovala Vaší profesi a mediálnímu prostředí, v němž se pohybujete? To by mohlo být vtipné i adrenalinové vyprávění…

To víte, že mě to napadlo. Jen si myslím, že ještě neuzrál ten správný čas. Ale materiálu mám hodně. Až nastane ta správná chvíle a konstelace budou nakloněny, začnu psát. Možná až budu v důchodu? Něco jako vzpomínky staré moderátorky? Těžko ale říct, jestli si v tu dobu na něco ještě vzpomenu (smích).

Psaní Vám přineslo nejen radost z tvorby, ale také možnost lépe porozumět sama sobě a svým emocím. Je pro Vás psaní knih psychoterapií?

Psaní osvobozuje. Je to jako byste se na chvíli zavřela do jiné reality. Odstřižena od všeho kolem. Jste ve svém světě, kam nikdo nevidí, tedy do té chvíle, než si to přečte. Ale máte pravdu v tom, že to může být i určitá forma psychoterapie. V mém případě to byla spíš forma relaxace a pořádný ventil. A hlavně je to radost. Čirá radost, že něco nového vzniká. A potom, když držíte v ruce knížku, která ještě voní tiskárnou, ten pocit se slovy popsat nedá. Miluju to. Jako když se vám narodí dítě a vy si přivoníte a přejeme si, aby bylo šťastné a zdravé a dařilo se mu.