Chilli
Někdo to rád ostré. Chilli papričky doplňují jídelníček už 6000 let, kdy je začali pěstovat američtí Indiáni. Druhů je několik a dělí se jednoduše podle pálivosti, takže některé jsou jemné a po některých můžete skoro plivat oheň nebo shořet na místě.
Ta vůbec nejpálivější se jmenuje „Dračí dech“, pro normální smrtelníky je naprosto nepoživatelná. Údajně po ní můžete umřít, pokud ji sníte celou. Je to ďáblovo dílo a přitom ji vypěstoval docela nevinný člověk z Walesu, který se snažil jen vypěstovat hezký keřík do soutěže.
Jsou i semínka, která pálí, i když je držíte přes gumovou rukavici. A sníst je, to chce prostě odvahu. Spousta těchto zázraků čeká na zápis do Guinnessovky, zatím ale marně. Asi nikdo nechce jíst něco, co je pálivější než pepřový sprej. A to já zase chápu.
Dokonce se vyrábí i zmrzlina, která pálí jako peklo samo. Dá se říct, že vás zkrátka rozpálí do běla. Seženete i satanskou vodku a ďábelské gumové medvídky. Asi takhle nějak chutná peklo.
Tradiční jsou i soutěže v pojídání chili. To je hodně extrémní sport, u nás je taky a jmenuje se „plechová huba“. To myslím mluví za vše. A co závěrem? Říká se, že chilli papričky pálí dvakrát: poprvé, když je jíte, no, a podruhé, když…
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK