Od píky až po ocet: Původ českých rčení, která používáme každý den

4. 7. 2025

Začít od píky, jít na dračku, být jako kůl v plotě nebo zůstat na ocet. Taky si občas lámete hlavu nad tím, odkud se takové výrazy vzaly? Pojďme začít od té píky.

Slovo „píka“ pochází z francouzštiny a znamená kopí. Vojáci, kteří byli touto zbraní vyzbrojeni, měli v armádě nejnižší postavení. Píka totiž nevyžadovala žádné zvláštní dovednosti, a tak si ji často nemohli dovolit jiní než ti nejchudší. S tím souvisí i barva pikové karty – černá.

A co takové pikle, které někdo „kuje“? Žádná legrace to nebyla. Jednalo se o malou bodnou zbraň, kterou šlo snadno schovat třeba do vycházkové hole. Není tedy divu, že se slovo časem spojilo se spiknutím.

Taky vás baví spojení „to jsem z toho jelen“? Proč zrovna jelen? Výraz se rozšířil už během první světové války. Maďarští vojáci se při nástupech v císařské armádě Rakouska-Uherska hlásili slovem „jelen“, což znamená „přítomen“. A tak když byl někdo nepřítomen, říkalo se s nadsázkou, že „je jelen“.

Na dračku – tedy výraz, že je o něco takový zájem, že to hned zmizí – pravděpodobně vznikl ze staré venkovské činnosti: draní peří. Rychlými pohyby se škubalo peří od brk a ženy si přitom vyprávěly, zpívaly a samozřejmě i drbaly. Fungovalo to trochu jako dnešní společné loupání brambor.

A závěrem výraz „zůstat na ocet“. Stejně jako víno, které se nevypije, a zkazí se – tedy „zůstane na ocet“ – se obrazně říká i o ženě, která zůstane neprovdaná. 

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK