Den, kdy poprvé zazněla Má vlast

5. 11. 2025

Byl 5. listopad 1882 a v sále paláce Žofín na Slovanském ostrově se tísnila pražská kulturní elita. Politici, umělci, vlastenci... Ti všichni přišli, aby byli svědky něčeho, co se už dopředu označovalo za událost desetiletí. Bedřich Smetana, tehdy už zcela hluchý, se posadil do první řady, aby viděl, jak se jeho životní dílo Má vlast poprvé rozezní celé.

Smetana psal Mou vlast mezi lety 1874 a 1879, v době, kdy už úplně přišel o sluch. Přesto dokázal „slyšet“ v hlavě to, co jiní slyší jen v koncertní síni.

Cyklus tvoří šest symfonických básní. Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Původně měly být jen čtyři. Pro skladatele, který čelil nejen hluchotě, ale i finančním problémům a posměchu části kritiků, znamenala Má vlast víc než jen hudbu. Bylo to osobní vyznání lásky k české zemi. Zvukový portrét národa, který si začínal uvědomovat svou sílu.

Na premiéře 5. listopadu 1882 se konečně všechny části spojily do jednoho celku. Dirigent Adolf Čech vedl orchestr Prozatímního divadla, předchůdce dnešní České filharmonie. Premiéra skončila ovacemi ve stoje. Pro tehdejší Čechy, žijící v rámci Rakousko-Uherska, to nebyl jen koncert, ale hudební prohlášení národní identity.

Od roku 1952 se stalo tradicí, že festival Pražské jaro zahajuje právě Mou vlastí. Každý rok tak první tóny harfy připomenou ten listopadový večer, kdy Smetanova hudba poprvé rozechvěla Prahu.

Dnes je Má vlast považována za druhou českou hymnu. Melodie Vltavy znají i ti, kteří klasickou hudbu běžně neposlouchají. Její tóny znějí při slavnostních příležitostech, státních oslavách i světových koncertech.