Noc, kdy Berlín rozdělil ostnatý drát

13. 8. 2025

13. srpna 1961 se Berlín probudil do nové reality. Ulicemi se táhl ostnatý drát, vojáci stáli na každém rohu. Začala stavba Berlínské zdi. Betonového monstra, které rozdělilo město, přátele, milence i rodiny.

Oficiální název byl „Protifašistický ochranný val.“ Byla to neprůstřelná klec, která měla zastavit útěk lidí z Východního Německa na svobodný Západ. Od roku 1949 do 1961 totiž uteklo 3,5 milionu obyvatel, pro lepší představu to byl každý pátý. Sovětským svazem kontrolovaný východ doslova krvácel lidi a bylo potřeba to zastavit.

Zeď nakonec měřila 155 km a doprovázely ji strážní věže, miny a tzv. „pásmo smrti“. Pravidla byla jasná – kdo se pokusí utéct, riskuje život. Odhadem to zkusilo 100 tisíc lidí, uspělo jen asi 5 tisíc. Cena byla vysoká. Minimálně 136 lidí zemřelo, často přímo na očích rodin a novinářů. Tragickým symbolem se stal 18letý Peter Fechter. Postřelený, ponechaný napospas osudu, umíral v bolestech u paty zdi.

V roce 1961 se do dějin zapsal i Conrad Schumann, voják, který během hlídky odhodil samopal a přeskočil drátěnou bariéru. Fotografie jeho letu obletěla celý svět. O tři roky později, v roce 1964, byl odhalen Tunel 57. Tajná podzemní cesta, kterou uprchlo na Západ 57 lidí. V roce 1979 se pak dvě rodiny odvážily k neuvěřitelnému činu, když z prostěradel ušily horkovzdušný balon a přeletěly hranici. A v prvních dnech po vztyčení Berlínské zdi lidé doslova skákali z oken domů stojících přímo na hranici do záchranných plachet hasičů, aby si vybojovali svobodu.

Berlínská zeď stála 28 let a potom padla během jediné noci. Symbol studené války se změnil v symbol svobody. Krátce poté následovalo sjednocení Německa a domino pádů komunistických režimů ve východní Evropě.

Dnes už z ní zbylo jen pár fragmentů, třeba slavná East Side Gallery pokrytá uměním. Zapomenout bychom ale rozhodně neměli.