Důvod ke koupi gramofonu?
.webp?ts=)
V době digitálního rádia a streamovacích hudebních služeb zůstaly klasické gramofony jen v domácnostech beznadějných nostalgiků anebo naopak audiofilů a fanoušků starého dobrého analogového zvuku. Vím to dobře, jsem jeden z nich. Pokud patříte mezi ty, kterým by se gramofon líbil, ale pořád tak trochu váhají, mám pro vás jeden důvod navíc.
Před pár dny totiž vyšla deska Petr Kalandra 75, jako oslava nedožitých narozenin velikána československého undergroundu. Z archivních, dosud nevydaných záznamů živých koncertů ho vybrali a sestavili Karolína Karlíková Kalandrová, dcera výjimečného muzikanta a její manžel Pavel Karlík, hudební producent, zvukový mistr a majitel věhlasného nahrávacího studia SONO Records.
Z amatérských až pirátských nahrávek obyčejnými kazeťáky ze 70. a 80. let minulého století se díky mistrovství tamních zvukařů podařilo vytáhnout krásnou nahrávku, a přestože se na obale její tvůrci omlouvají hifistům, podle mě to vůbec není potřeba. Občasné kolísání výšek nebo nějaké to zašumění desce dodává obrovskou porci autenticity a vrací posluchače do dob nepovolených koncertů, mániček, vnitřní emigrace, kopírování magnetofonových pásků a kazet a bedlivého poslouchání těžko sehnatelných zahraničních muzikantů.
Nově vydaná deska je jich plná, ale v přeneseném smyslu. Všechny písničky zpívá Petr Kalandra, ale zazní tradicionály, Bob Dylan, Jesse Fuller, Neil Young, Kris Kristofferson či Donovan. A samozřejmě i autorské věci, včetně nádherné, dosud neznámé verze pecky Dům z obilí od Marsyas. Karolíně a Kristýně Kalandrovým se s pomocí dalších přátel podařilo vydat poctu, která nemá příliš srovnání. Je osobní, emotivní, ale zároveň dostupná každému.
Tedy, každému s gramofonem, protože jinak, než na vinylové desce nevyjde. Pokud se ale počítáte mezi fanoušky Petra Kalandry, tohle je skutečně deska, kvůli které se kupují gramofony.