Dvě kulky, které změnily svět
.webp?ts=)
Výbušný koktejl národního napětí, ambicí a cizích zájmů. To byla Bosna a Hercegovina na začátku 20. století. Rakousko‑Uhersko sice území „jen spravovalo“, ale v roce 1908 ho rovnou anektovalo. Srbsko zuřilo – chtělo sjednotit všechny Jihoslovany pod svým praporem – a místní obyvatelé to taky nevzali s nadšením.
V tomhle dusnu začaly vznikat tajné organizace. Tou nejznámější byla Černá ruka. A právě z ní se oddělila Mladá Bosna – skupina mladých idealistů, co věřili, že změnu přinese jen akce. Klidně i násilná. A pak přišlo osudové ráno.
28. červen 1914. Arcivévoda František Ferdinand přijíždí se svou ženou Sofií do Sarajeva. Je 28. červen – symbolický den pro Srby, kdy si připomínají porážku na Kosově poli. Oficiální návštěva má ukázat, že v regionu panuje klid. Jenže klid to rozhodně nebude.
Hned zkraje cesty padne první pokus o atentát – jeden z útočníků hodí bombu na auto s arcivévodou. Výbuch sice zraní několik lidí, ale cíl mine. František Ferdinand si přesto stojí za svým – program se neruší, jede se dál.
A pak přijde náhoda, která změní dějiny. Řidič omylem zastaví před obchodem Schiller. Na chodníku postává 19letý Gavrilo Princip. Má u sebe pistoli. Využívá momentu a střílí. Dvě kulky – a František Ferdinand i jeho žena umírají.
Město propadá panice. Ulice hoří, proti-srbské nepokoje sílí. Lidé jsou lynčováni, domy rabovány. Úřady reagují pomalu – nebo vůbec. Atmosféra strachu a násilí se šíří i za hranice. Rakousko‑Uhersko v tom vidí důkaz o vině Srbska. A rozhodne se jednat.
Přichází červencová krize. Rakousko posílá Srbsku ultimátum s deseti tvrdými podmínkami. Srbsko souhlasí skoro se vším – kromě jedné věci: nepustí rakouské vyšetřovatele na své území. To stačí. 28. července 1914 začíná bombardování Bělehradu. A zbytek už je krvavá historie.
Gavrilo Princip zůstává dodnes kontroverzní postavou. Pro některé je hrdinou, který chtěl svobodu. Pro jiné fanatikem, co zatáhl svět do pekla.