MENU

Filmové Vary po 59.

Zajímavosti
Filmové Vary po 59.
Zdroj fotografie: Honza Koubek

Mezinárodní Filmový Festival v Karlových Varech lze bez nadsázky označit za jednu z nejdůležitějších kulturních událostí, které se na našem území konají. Ve střední a východní Evropě jde bezesporu o nejvýznamnější festival, který se řadí na tzv. A-list vedle festivalů v Benátkách, Berlíně a Cannes. Liší se však od nich v jedné velmi důležité věci.

Karlovarský festival je totiž především pro lidi. Např. do Cannes se dostanou prakticky pouze profesionálové od filmu, novináři a největší celebrity, zatímco ve Varech pořád ještě funguje stanové městečko a v kinech se potkávají baťážkři, studenti, střední třída i věhlasní filmaři. Letos jsem se tak ve vstupech do jednotlivých sálů míjel například s panem Hřebejkem, ale potkal jsem i zpěvačku Lenny nebo Terezu Maškovou, které dobře znáte z našeho vysílání i z našich koncertů.

Někteří jezdí do Varů na večírky, jiní ale především kvůli filmům - a mezi ně se řadím i já. Nemá asi smysl psát tu recenze jednotlivých filmů - zaprvé nejsem filmový kritik a zadruhé by to zabralo spoustu času - letos jsem za osm dní viděl 30 snímků. Výběr byl ale dobrý, pouze z jednoho jsem odešel a jeden další doslova přetrpěl - a přitom právě on nakonec získal cenu v sekci Proxima. Je to krásná ukázka toho, že běžný divák a umělecká porota mnohy hledají ve filmech jiné hodnoty.

Doporučit rozhodně můžu drsný irský film Christy pojednávající o nelehkém životě na předměstí Corku, norské psychologické drama o zakázané lásce Neříkej mi mami a nezávislý americký snímek Od základu, pojednávající o těžké životní situaci farmáře, který kvůli lesnímu požádu přišel o všechen majetek, ale našel cestu zpět ke své malé dceři a také nové přátele. Ve Varech uvidíte snímky lehké, těžké, absurdní a někdy až příliš umělecké, ale to znamená, že si tam každý najde to svoje.

Letošní ročník (můj v pořadí už jedenáctý, celkově však devětapadesátý) měl i další smutné prvenství. Poprvé v jeho novodobé historii proběhl již bez svého dlouholetého prezidenta Jiřího Bartošky. Byl to právě on, který s partou dalších lidí dokázal z provinčního festivalu udělat kulturní událost celoevropského významu, festival, na který všechny zahraniční hvězdy vzpomínají s láskou a úctou. K poctě Jiřímu Bartoškovi byly celé festivalové Vary protkány černobílými fotografiemi z jeho předchozích ročníků, ať už momentkami ze zákulisí, nebo portréty společně s největšími filmovými hvězdami.

A věnována mu byla také letošní festivalová znělka - jeden z krátkých černobílý minifilmů, které se promítají před každým filmem. Letos v ní exceluje Boleslav Polívka... a také prázdné místo po Barťákovi. Když jí plné kinosály viděly poprvé, dojetí se dalo krájet a potlesk byl mimořádně silný.

Pozice prezidenta filmového festivalu zůstane neobsazená, protože místo po Jiřím Bartoškovi dost dobře nelze zaplnit. O běh festivalu se nadále bude starat výkonný tým v čele s uměleckým ředitelem Karlem Ochem a letošní ročník potvrdil, že se o něj bude starat dobře. Važme si toho, protože KVIFF je akcí, na kterou můžeme být všichni náležitě hrdí.

Další stanice Rádia Blaník

LIVE
ČESKÝ BLANÍK
České písničky, které máte rádi
Snům tváří v tvář
PETRA JANŮ
Snům tváří v tvář - PETRA JANŮ
LIVE
BLANÍK OLDIES
Nejlepší hudba 60., 70. a 80. let
Confusion
ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA
Confusion - ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA
Copyright © 2025 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., All Rights Reserved.