ikonická videohra z nečekaného místa
.webp?ts=)
Princip tetrisu zná dnes snad úplně každý: poskládat kostky tak, aby uvořily souvislou řadu, která pak zmizí a vy můžete skládat dál. Věděli jste ale, že jí naprogramoval výzkumník z Moskvy?
Jmenoval se Alexej Pažitnov a byl zaměstnancem Výpočetního centra Sovětské akademie věd. Prototyp hry ze 6. června 1984 byl původně čistě matematickým cvičením pro testování výpočetní techniky, ale z původního nápadu se rychle zrodila legenda.
Pažitnov vytvořil Tetris a několik dalších her na počítači Elektronika 60, což byl archaický sovětský klon počítače PDP-11, v programovacím jazyce Pascal pro operační systém RT-11. Počítač neměl grafické rozhraní, takže první verze používala textové znaky, jako podtržítka, mezery a hranaté závorky. Teprve po dokončení hry v roce 1985 začal Pažitov usilovat o portování na počítač IBM-PC, který měl výrazně vyspělejší grafiku.
Od nerdů-nadšenců do celého světa
Program se na floppy disketách rychle rozšířil po Výpočetním centru a následně i mezi moskevskými počítačovými nadšenci. V Sovětském svazu ovšem neexistovala ochrana intelektuálních práv a veškerý import a export softwaru měl na starosti státní podnik Elektronorgtechnica. Přes ten se hra rozšířila nejpre do Maďarska a posléze se podařilo prodat licenci firmám Mirrorsoft a Spectrum HoloByte.
Největší průlom nastal v roce 1989, kdy se Tetris stal součástí balení kapesní herní konzole Nintendo Game Boy. Jak z přístroje, tak ze hry se okamžitě stal doslova globální fenomén. Od té doby se objevil ve stovkách verzí – od arkádových automatů až po moderní mobilní aplikace.
Byla o něm natočena dokumentární i hraná díla a stal se předmětem psychologických i neurologických studií. Výzkumy ukázaly, že pravidelné hraní Tetrisu může pozitivně ovlivňovat prostorovou představivost a dokonce snižovat projevy posttraumatického stresu.
Je jednoduchý, frustrující a přitom neuvěritelně poutavý. A dnes si ho můžete zahrát klidně na telefonu, nebo třeba i rovnou v prohlížeči, bez instalování. Nemáte chuť?