Jak chránit dětskou psychiku před agresí
.webp?ts=)
Dítě se rodí jako nepopsaný list. To, co do něj společnost, rodina a prostředí zapíší, z velké části určuje, jak se bude chovat. V posledních letech ale odborníci varují, že dětská agrese roste – a často má své kořeny v nenápadných situacích, kterým by dospělí zpočátku ani nepřikládali váhu.
Psycholožka Jana Jičínská upozorňuje, že agrese u dětí nebývá vrozená. „Dítě se agresivitě učí. Někdy tím, co vidí doma, jindy z toho, jak se s ním zachází nebo jak reaguje okolí, “ říká. Roli hraje i nepochopení emocí – pokud se dítěti nikdo nevěnuje, aby se naučilo s hněvem pracovat, začne ho ventilovat navenek, často silou.
Důležitá je jistota a pozornost
Základem prevence je podle odborníků pocit bezpečí a stabilní vztahy. Dítě potřebuje vědět, že i když udělá chybu, jeho blízcí ho mají stále rádi. „Když dítě cítí lásku a porozumění, nepotřebuje křičet, ubližovat ani si vynucovat pozornost, “ vysvětluje Jičínská.
Když chybí hranice i trpělivost
Na druhé straně ale dítě potřebuje jasné mantinely. Příliš volná výchova může být stejně škodlivá jako tvrdá. Rodiče by měli nastavovat hranice s klidem, ale důsledně. Křik, výhrůžky nebo tresty dítě jen utvrzují v tom, že agresí se dá něco získat.
Pomáhá pohyb i otevřená komunikace
Napětí a frustraci lze přetavit do činnosti – sportu, hudby, výtvarných aktivit nebo obyčejného rozhovoru. „Dítě potřebuje mít prostor, kde může ventilovat emoce bezpečně. Když se naučí o nich mluvit, nebude je muset projevovat násilím, “ dodává psycholožka.
Dětská agrese totiž nevzniká přes noc. Roste pomalu, nenápadně, a právě proto má velký význam, když si jí dospělí všimnou včas. Zdravá komunikace, trpělivost a skutečný zájem mohou být tím nejúčinnějším lékem.