Výročí „disidentské“ rozhlasové stanice
.webp)
Dnes je to už neuvěřitelných 82 let, co začala v českém a slovenském jazyce vysílat rozhlasová stanice Hlas Ameriky. Začala vysílat už za války, ale její vysílání se i přes mohutné rušení a nejrůznější zákazy dostávalo na území Československa po celou éru nesvobody pod totalitní vládou Komunistické strany.
Stanice Voice of America vznikla jako rozhlasová stanice vlády Spojených Států Amerických, a proto jí mnozí odpůrci označují za propagandistickou. Jejím účelem byl ale od začátku pravý opak. Když byla v roce 1942 spuštěna, měla přinášet vojákům na frontě i civilistům ve válkou postižených zemích objektivní zpravodajství. Jejím úkolem bylo bojovat proti propagandě a dezinformovanosti v zemích, které trpěly cenzurou.
Nakonec už první vysílání Hlasu Ameriky obsahovalo tato slova: „Zprávy pro nás mohou být dobré, nebo špatné. Od nás se ale vždycky dozvíte pravdu.“ Vysílání v češtině začlo koncem února 1942 a pokračovalo až do února 2004. Na vlnách Hlasu Ameriky vysílaly kromě tradičních moderátorů i osobnosti Československé intelektuální scény, od Jana Wericha a Jiřího Voskovce, přes Jaroslava Drábka či Josefa Škvoreckého, až po Ivana Medka. Kromě zpravodajství zaznívaly také známé světové písně se simultánním českým překladem Jiřího Sýkory, nebo čtení z necenzurované literatury.
Masivní rušení vládními vysílači probíhalo v letech 1950-1964, potom přišlo krátké období uvolnění, ale od roku 1968 se rušičky opět rozjely naplno. Utichly ovšem po diplomatických protestech v roce 1973, přestože režimu se pořád nelíbilo, že se mluvilo o věcech, které byly jinak tabu: upadající ekonomika, technické zaostávání v průmyslu i zemědělství, protiprávním věznění občanů, skandálech státních potentátů a dalších věcech. Slavný je záznam vysílání z 21. srpna 1968 a Hlas Ameriky mohl zareagovat i na revoluční události 17. listopadu 1989, kdy ve večerní relaci už zaznívaly aktuální informace z ulic Prahy.
Rozhlasové vlny zkrátka přinášely zábavu i poučení českým posluchačům navzdory momentálnímu politickému režimu.