Když jsme poprvé mohli volit
.webp?ts=)
Byl červen. Psal se rok 1990 a po více než čtyřiceti letech vlády jedné strany mohli občané Československa poprvé svobodně volit.
Lidé stáli fronty u volebních místností – babičky, studenti, pankáči, inženýři i dělníci. Protože tentokrát šlo opravdu o něco. Poprvé záleželo, koho zvolíte. A s tím přišla i ohromná vlna emocí. Radost, nervozita, naděje – a hlavně víra, že se něco konečně mění.
A volební účast? Neuvěřitelných 96 %. Dnes by komise jásaly i za 60 %. Ale tehdy chtěl být u toho každý. Vědělo se, že právě teď se tvoří budoucnost.
Scéna byla pestrá a plná nových jmen a volby proběhly ve dvou dnech – 8. a 9. června. A výsledek? Naprosto jasný signál: lidé chtěli změnu. A taky ji dostali. Nový parlament, nový prezident, nový začátek.
A i když od té doby proběhlo mnoho hlasování, žádné další se tomu prvnímu nevyrovnalo. Ne kvůli technice, ale kvůli emocím. Protože v ten červnový víkend v roce 1990 jsme si jako společnost poprvé po dlouhé době sedli ke stolu dějin – a mohli si sami svobodně vybrat, co dál.