Kontroverzní věta z roku 1963

27. 12. 2025

Rok 1963. Zatímco se Británie i zbytek světa teprve snažily pochopit, co se to vlastně děje kolem čtveřice mladíků z Liverpoolu, hudební kritici už měli jasno. John Lennon a Paul McCartney přestali být „jen“ idoly hysterických fanynek. Svět je začal brát jako skladatele. A to natolik vážně, že padla slova, která do té doby patřila výhradně světu klasické hudby.

Londýnský deník The Times v roce 1963 označil Lennona a McCartneyho za vynikající skladatele roku. V kontextu tehdejší doby šlo o mimořádné uznání. Seriózní tisk se běžně popové hudbě vyhýbal, nebo ji vnímal jako spotřební zboží pro mládež. Beatles ale během jediného roku ukázali, že jejich písně nejsou náhodné hity, ale promyšlené kompozice s jasnou melodickou i strukturální logikou.

O dva dny později přišel ještě silnější výrok. Hudební kritik Richard Buckle v Sunday Times napsal, že Lennon a McCartney jsou „největší skladatelé od dob Beethovena“. Stejně jako Beethoven ve své době posunul hranice hudebního myšlení, Lennon s McCartneym měnili vnímání toho, co všechno může popová píseň být.

Beatles v té době chrlili skladby s neuvěřitelnou lehkostí. Chytlavé melodie, vícehlasé vokály, nečekané harmonické postupy a texty, které dokázaly být jednoduché i překvapivě chytré zároveň. Zásadní bylo, že si písně psali sami. V éře, kdy většinu interpretů zásobovali profesionální skladatelé, působili Lennon a McCartney jako zjevení. Kapela, která nejen hraje, ale i tvoří svůj vlastní repertoár.

Právě to kritici oceňovali. Nešlo jen o popularitu, ale o řemeslo. O schopnost napsat píseň, která funguje okamžitě, a přitom má vnitřní kvalitu, díky které obstojí i při opakovaném poslechu. Společně prostě vytvořili autorský tandem, který neměl v populární hudbě obdoby.

A čas dal těmto slovům za pravdu. Jejich písně se hrají dodnes, studují se, přepisují a znovu objevují. Ne proto, že by byli „novými Beethoveny“, ale proto, že dokázali změnit pravidla hry. A to je přesně to, co dělají jen ti opravdu výjimeční skladatelé.