Největší vodní projekt první republiky

16. 10. 2025

Dáme si takovou malou hádanku. Co mají společného rok 1934, Zlín a boty? Jan Antonín Baťa toho roku se rozhodl, že když Československo nemá moře, prostě si ho „vykopeme“. A tak začala výstavba Baťova kanálu, ambiciózního vodního díla, které mělo spojit srdce Moravy s Evropou, zlevnit dopravu uhlí pro Baťovy továrny a přitom ještě zavlažovat okolní pole.

Baťa navázal na sen svého bratra Tomáše, který chtěl kdysi zregulovat řeku Moravu a propojit ji s velkými evropskými toky. Jan Antonín k tomu přidal podnikatelský rozměr. Uhlí z dolu Tomáš v Ratíškovicích se mělo po kanálu vozit přímo do elektrárny v Otrokovicích, protože železniční přeprava byla drahá.

Oficiální začátek stavby proběhl 16. října 1934. Místo slavnostní pohody ale přišla první krize. Stávka dělníků na Strážnicku. Baťa chtěl dát práci co nejvíce lidem, takže se většina zemních prací dělala ručně. Dělníci si ale brzy začali stěžovat, že dřou lopatami tam, kde by to zvládly stroje. A že za ten dřevní výkon dostávají směšné peníze.

Bouře byla tak silná, že vedení stavby muselo couvnout. Přidalo mechanizaci, zvedlo mzdy a projekt se rozjel znovu. Během let 1935-1937 na kanálu makalo až 800 lidí denně. Do projektu se zapojila i Země moravskoslezská, tehdejší krajská samospráva.

Stavbaři bojovali se zrádnými meandry Moravy, s podzemní vodou i s povodní v roce 1937, která část rozestavěného díla zničila. Původní rozpočet 25 milionů korun nestačil, finální cena se vyšplhala na zhruba 35 milionů. Ale Baťa se nevzdal. Dokonce měl při jedné z návštěv po boku prezidenta Edvarda Beneše, kterému se kanál prý moc líbil.

Baťa byl mistr improvizace i efektivity. Když mohl ušetřit, udělal to chytře. Například místo klasického mostu pro tažení lodí vymyslel lanovku, která čluny přetahovala přes křížení s řekou. Dlouhé náspy nahradil zvedacími mosty a v Otrokovicích nechal prorazit kanál přímo do areálu své továrny, kvůli tomu se muselo přeložit telefonní vedení, kanalizace i zbourat pár domků, ale výsledek stál za to.

Na podzim 1938 bylo hotovo. 52 kilometrů dlouhý kanál z Otrokovic do Rohatce byl v provozu. Morava sice moře nezískala, ale dostala dopravní tepnu, zavlažovací systém i symbol podnikatelského ducha své doby. Dnes je Baťův kanál oblíbeným místem pro výletníky, cyklisty i kapitány rekreačních lodí. Každý, kdo se po něm projede, vlastně pluje po stopách jednoho z nejodvážnějších projektů první republiky.