Poslední lidé na Měsíci
Byla noc ze 6. na 7. prosince 1972, když se nad mysem Canaveral rozzářil ohnivý sloup motorů Saturnu V. Apollo 17 startovalo nezvykle v noci, a tak se světelná záře prý dala vidět až ze vzdálenosti 800 kilometrů. V téhle kosmické “světelné show” seděli tři muži, Eugene Cernan, Harrison Schmitt a Ronald Evans, a mířili k Měsíci na výpravu, která měla definitivně uzavřít jednu z nejodvážnějších kapitol lidských dějin.
Cíl mise byl jasný. Vědecký průzkum Měsíce, tentokrát s důrazem na geologii. Cernan a Schmitt přistáli 11. prosince 1972 v údolí Taurus–Littrow, kde na povrchu strávili rekordní tři dny. S pomocí měsíčního vozítka urazili 34 kilometrů a sesbírali 110 kilogramů hornin, z nichž některé z nich přepsaly učebnice. Největší překvapení byla oranžová sopečná půda, důkaz dávné vulkanické aktivity. Byla to vědecká senzace a zároveň poslední taková expedice na dlouhá desetiletí.
Apollo 17 také lidstvu darovalo jednu z nejslavnějších fotek historie. Když loď mířila k Měsíci, astronauti zachytili Zemi v plném osvětlení, snímek Blue Marble, „Modrá kulička“. Pořízený ze zhruba 45 tisíc kilometrů ukázal naši planetu jako křehkou, nádherně modrou perlu visící v černém prázdnu. Fotografie obletěla svět a stala se silným symbolem ekologického hnutí, připomínajícím, jak vzácný domov vlastně máme.
Velitelem mise byl Eugene Cernan, poslední člověk, který kdy chodil po Měsíci. A mimochodem, muž s československými kořeny.