Příběh psí hrdinky, která se nikdy neměla vrátit

3. 11. 2025

3. listopadu 1957 se psala historie. Sovětský svaz vypustil družici Sputnik 2 a s ní i psa jménem Lajka, prvního živého tvora na oběžné dráze Země. Byl to okamžik, který odstartoval kosmickou éru lidstva, ale i temnější kapitolu vědy, ve které se odvaha a pokrok střetly s bolestí a obětí.

V době studené války soupeřily USA a Sovětský svaz o prvenství ve vesmíru. Sotva byl úspěšně vypuštěn Sputnik 1, sovětský vůdce Nikita Chruščov chtěl další triumf a to ideálně ke 40. výročí říjnové revoluce.

Vědci proto dostali pouhé dva týdny, aby připravili druhý satelit. Nebyl čas na návratový modul, ani na plnohodnotný systém podpory života. Cílem nebylo přežití, ale důkaz, že živý organismus dokáže fungovat ve vesmíru.

Lajka, pouliční fenka z Moskvy, byla vybrána kvůli své malé postavě a klidné povaze. Dříve se jmenovala Kudrjavka („kudrnatá“) a procházela dlouhým výcvikem. Musela snést přetížení, uzavřené prostory i hluk rakety. V kabině Sputniku 2 byla připoutaná v malém prostoru, s přilbou, senzory a jediným sójovým koláčkem jako jídlem.

Oficiální verze tehdy tvrdila, že Lajka přežila několik dní a zemřela bezbolestně. Pravda ale vyšla najevo až v roce 2002. Už po 5 až 7 hodinách letu se kvůli poruše tepelné izolace kabina přehřála na 40 °C a Lajka zemřela na stres a přehřátí.

Žádná cesta zpět nikdy nebyla plánována. Sputnik 2 zůstal na oběžné dráze 162 dní, než shořel v atmosféře i s ostatky malé fenky, která se stala nejznámější obětí vesmírného výzkumu.

Lajka se stala ikonou vesmírného věku. Objevila se na poštovních známkách, plakátech i památnících, inspirovala písně, básně i filmy. Dokonce vznikl český loutkový muzikál Lajka, který jí vzdal poctu v poetické podobě.