Příběh vizionáře, který obul celý svět

18. 8. 2025

Srpen 1894. Ve Zlíně se otevírá malá obuvnická dílna. Za ševcovským verpánkem stojí tři sourozenci. Tomáš, Antonín a Anna Baťovi. Mají pár zlaťáků z dědictví, pronajatou světničku a hlavně chuť pustit se do práce. Právě začínají psát příběh, který přepíše dějiny podnikání.

Tomáš Baťa byl tehdy 18letý mladík s řemeslem v krvi, ale hlavou plnou nápadů. Nechtěl zůstat jen u ruční výroby. Chtěl obuvnictví posunout k průmyslové velkovýrobě. Rozdělil výrobu na fáze, přivedl více lidí a brzy pochopil sílu značky i reklamy. Vylepoval plakáty, lákal na „baťovské“ boty a začal tvořit jméno.

Když přišla první krize a kůže byla drahá, vsadil na plátěné boty s koženou podrážkou. Tak se narodily legendární „baťovky“. Levné, dostupné, masově oblíbené. Tahle sázka mu zachránila podnik.

Na přelomu století už místo malé dílny stála ve Zlíně továrnička s prvními šicími stroji z Německa. Po smrti bratra Antonína v roce 1908 převzal Tomáš vedení a začal hrát ve velkém. První světová válka přinesla zakázky pro armádu, po ní zase přišla jeho legendární cenová revoluce. Boty zlevnil o 50%, ceny končící devítkou (99 místo 100) a masová výroba.

Ve 20. letech se ze Zlína stalo průmyslové zahradní město. Baťa stavěl nejen továrny, ale i domky pro zaměstnance, školy, nemocnice, kino, hotel. Vytvořil vlastní systém péče o lidi. Baťovu školu práce, benefity a kulturní život. Byl starostou, podnikatelem i vizionářem v jednom.

Ve 30. letech už měl Baťa továrny v 35 zemích a desítky tisíc zaměstnanců. „Náš zákazník – náš pán“ byla firemní filozofie. Systém motivace zaměstnanců podílem na zisku nebo vnitropodniková soutěž týmů se dnes učí v učebnicích managementu.

Tomáš Baťa zemřel při letecké nehodě v roce 1932, ale jeho odkaz žil dál. Firmu převzal Jan Antonín Baťa a později Tomáš Baťa mladší. Značka přežila válku, přesunula se do Kanady a funguje dodnes jako globální hráč.