První elektrické metro na světě slaví 135 let

4. 11. 2025

Metro, neboli podzemní dráha, je dnes přirozenou součástí všech moderních velkoměst. V mnoha případech jde o čisté, perfektně osvětlené stanice a plně automatické vlaky a tak je skoro neuvěřitelné si uvědomit, že první elektrické metro bylo otevřeno už v roce 1890.

O slavnostní ceremoniál se postaral tehdejší princ z Walesu a budoucí král Eduard VII., který oficiálně otevřel City and South London Railway (C&SLR), první elektrifikovanou raženou podzemní dráhu na světě. Tato linka, která spojovala Stockwell na jihu města s King William Street v centru, představovala technologický průlom a položila základy moderního metra.

Londýn v 19. století čelil obrovskému nárůstu populace a dopravním problémům. První podzemní dráha na světě, Metropolitan Railway, byla otevřena již v roce 1863, ale šlo ještě o parní lokomotivy. Ty ovšem produkovaly kouř a páru, což v uzavřených tunelech způsobovalo (mírně řečeno) nepříjemné podmínky pro cestující – dusno, nadměrný hluk a nemalé nebezpečí požáru. Elektrifikace slibovala čistší, tišší a efektivnější alternativu. Myšlenka elektrické podzemní dráhy se objevila již v 70. letech 19. století, ale realizace přišla až s C&SLR.

Stavba začala v roce 1886 pod vedením inženýra Jamese Henryho Greatheada, který vynalezl štítový tunelovací stroj, umožňující hlubší ražbu tunelů bez narušení povrchu. Linka měřila přibližně 5,1 kilometru a měla šest stanic: Stockwell, Oval, Kennington, Elephant & Castle, Borough a King William Street. Tunely byly kruhového průřezu o průměru asi 3,1 metru, což dalo vzniknout přezdívce "Tube" (trubka). Elektrický pohon zajišťovaly lokomotivy s motory o výkonu 50 koní, napájené třetí kolejnicí s napětím 500 voltů. Byla to revoluce – žádné emise, rychlejší akcelerace a spolehlivější provoz.

Oficiální otevírací ceremonie 4. listopadu 1890 byla velkolepá. Princ z Walesu projel trasu v jednom z prvních vlaků, doprovázený prominentními hosty. Kvůli dokončovacím pracím a bezpečnostním testům sice veřejný provoz začal až 18. prosince téhož roku, tento den symbolizoval vstup do éry elektrické dopravy. Cestující platili 2 pence za jízdu bez ohledu na vzdálenost, což udělalo z londýnského metra skutečně veřejnou dopravu, dostupnou pro široké vrstvy obyvatel. Linka rychle získala popularitu – v prvním roce přepravila přes 5 milionů lidí.

Její úspěch samozřejmě inspiroval další projekty. Do roku 1900 byly v Londýně otevřeny další linky, např. Central London Railway, a technologie se rozšířila do Paříže, Budapešti a New Yorku. C&SLR se stala součástí dnešní Northern line London Underground, která je jednou z nejstarších a největších sítí metra na světě s více než 400 kilometry tratí. Bez inovací prosazených anglickými techniky by moderní městská doprava vypadala jinak – ražné štíty a především elektrifikace umožnily budovat hlubší tunely, delší trasy a zvyšovat kapacitu.