V tichu mezi kapkami

23. 10. 2025

Prší. Venku šedé nebe, kapky pomalu kloužou po skle a svět má najednou pomalejší rytmus. A v ten moment přichází známý pocit: „Nic se mi nechce.“ Znáte to. I tvůrčí energie má své výkyvy. Ale právě tyto dny, kdy se zdánlivě nic nehýbe, v sobě často ukrývají největší potenciál.

Deštivé dny jsou často vnímány jako brzda, ale ve skutečnosti mohou být bránou. Psychologové i umělci se shodují, že pochmurné počasí obrací pozornost dovnitř. Namísto toho, abyste s počasím bojovali, zkuste ho vnímat jako součást tvůrčího procesu. 

Začněte tím, že si vytvoříte útočiště. Možná to bude křeslo u okna, tlumené světlo, deštný zvuk v pozadí. Ztište rušivé elementy, odložte telefon, otevřete zápisník nebo nahrávací aplikaci a dovolte si zůstat chvíli v klidu. 

Když máte pocit, že „musíte něco udělat“, často to blokuje přirozený tok nápadů. Místo tlaku zkuste lehkost. Dejte si třeba deset minut volného psaní. Bez cíle, bez cenzury. Jen proud myšlenek, obrazů a pocitů. Nebo si pusťte píseň, která vás uklidňuje, a sledujte, jak se vaše myšlenky mění. V psychologii se tomu říká inkubační fáze. Období, kdy vědomě nic netvoříte, ale vaše podvědomí mezitím pracuje. Často právě po takovém klidném pozorování přichází „aha“ moment.

Tvůrčí energie vzniká, když je v rovnováze mysl, tělo i prostředí. Udělejte si chvíli na protažení nebo dechové cvičení. Krátká meditace nebo vědomé pozorování deště vás přenese do stavu, kde se inspirace objevuje přirozeně. Otevřete okno, poslouchejte kapky, vnímejte vůni mokré ulice. Všechny tyto vjemy můžete proměnit ve zvuk, rytmus, obraz. Tvorba není oddělená od života. Vyrůstá z něj.