Vítězství, které otřáslo národem

21. 3. 2025

Dnes je tomu přesně 56 let, co se na mistrovství světa v ledním hokeji ve Stockholmu odehrál zápas, který přesáhl hranice sportu. Československý tým porazil v základní skupině favorizovaný Sovětský svaz 2:0, a o týden později, 28. března, zvítězil znovu, tentokrát 4:3. Tyto dvě výhry přišly necelý rok po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, vedené právě Sovětským svazem, a pro československý národ se staly symbolem odporu a naděje.

První utkání rozhodly góly Jana Suchého a Josefa Černého, druhé pak trefy Václava Nedomanského, Josefa Horešovského a bratrů Jiřího a Jaroslava Holíků. Hokejisté přidali i symbolické gesto – někteří si přelepili rudou hvězdu na dresech a po zápase odmítli Sovětům podat ruce. Tyto momenty dodaly zápasům politický rozměr, který silně rezonoval po celé zemi. V posledním zápase sice Čechoslováci prohráli se Švédy 0:1 a místo vítězství se tak museli spokojit s bronzem, ale to nevadilo. Vítězství nad Sověty bylo důležitější.

Nejen sportovní úspěch

Reakce v Československu byla okamžitá a bouřlivá. Ulice se zaplnily desítkami tisíc lidí, kteří oslavovali nejen sportovní úspěch, ale i morální vítězství nad okupanty. Na Václavském náměstí v Praze se shromáždilo až 150 tisíc fanoušků, skandujících hesla jako „Vy nám tanky, my vám branky!“ či „Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to.“ Radost však brzy přerostla v protesty. Dav rozbil výlohu sovětské společnosti Aeroflot, avšak později vyšlo najevo, že to byla provokace tajné Státní bezpečnosti (StB), která chtěla zdiskreditovat oslavy a vytvořit si záminku pro perzekuce.

Důsledky byly dalekosáhlé. Komunistický režim využil nepokoje jako záminku k zostření normalizace. Alexander Dubček, symbol Pražského jara, byl v dubnu 1969 sesazen a nahrazen Gustávem Husákem, který nastolil tvrdší prosovětskou politiku. Samotní hokejisté museli čelit výslechům a někteří, jako Jaroslav Holík, dostali za svůj protest distanc. Přesto tyto zápasy zůstaly v paměti národa jako okamžik, kdy sport překonal politickou beznaděj a dal lidem chvíli hrdosti. Bronz z turnaje měl tehdy cenu zlata – ne kvůli medaili, ale kvůli dvěma vítězstvím, která ukázala, že i v těžkých časech se dá vzdorovat.