Z ulice Ve Smečkách do dějin

30. 10. 2025

Rok 1959 byl pro československou kulturu jako čerstvý nádech po dlouhé zimě. V době, kdy většina umění ještě musela znít ideologicky správně, se v pražské ulici Ve Smečkách zrodilo něco úplně nového. 30. října 1959 se tam otevřelo malé divadélko s velkým duchem. Semafor.

Název nebyl o žádných červených a zelených světlech. Byl to promyšlený akronym SEdm MAlých FORem. Zakladatelé Jiří Suchý a Jiří Šlitr chtěli míchat hudbu, humor, poezii i výtvarné umění. A to všechno odstartovali svou první hrou, Člověk z půdy.

Premiéra proběhla v malém sále Ve Smečkách, dnešním Činoherním klubu. Na jevišti se místo suché socialistické agitky odehrála svižná a vtipná satira o nafoukaných umělcích, kteří se ztrácejí ve svých snech o originalitě. Autoři ji věnovali „všem mladým umělcům, kteří v domnění, že objevují nové, vracejí se do let dvacátých.“

Už ten večer diváci slyšeli písně, které se staly legendami. Včera neděle byla a Pramínek vlasů. Písničky, které si brzy zpívala celá republika. Publikum bylo nadšené - a právem.

Semafor nebyl jen divadlo, byl to žánrový experiment, který hned od začátku spojoval různé formy umění. V předsálí visely výtvarné práce členů souboru a hned po premiéře se konal půlnoční jazzový večírek Nocturné. Semafor tak během prvních dní opravdu naplnil své motto „sedmi malých forem“.

Na prknech Semaforu se sešla parta, která brzy ovládla českou scénu. V hlavní roli spisovatele Sommera se střídali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký, na jevišti zářil i Jiří Suchý jako Malý lord. A do éteru zněly hlasy mladých zpěváků. Waldemara Matušky, Karla Štědrého nebo Pavlíny Filipovské,  doprovázené Orchestrem Ferdinanda Havlíka.

Představení Člověk z půdy se hrálo 230krát vyprodané. Lidé stáli fronty, vstupenky mizely měsíce dopředu a kolem Semaforu se zrodil kult.

V roce 1962 přišli Suchý a Šlitr s kabaretem Jonáš a tingltangl a to byl už definitivní průlom. Publikum milovalo jejich hravé texty, slovní humor i chytlavé melodie. Navázali na tradici Voskovce a Wericha, ale jejich styl byl osobitý, moderní a s jazzovým nádechem.

Z původně malého divadla se stalo kulturní epicentrum 60. let, které objevilo nové hvězdy, třeba Evu Pilarovou, Hanu Hegerovou, Naďu Urbánkovou a Miluši Voborníkovou.

Z malého sálu v Praze vyrostla legenda, která změnila českou populární hudbu, kabaret i humor. Semafor ukázal, že i v době plné omezení může vzniknout prostor pro svobodu, nápady a radost.