Právě teď! Chystá Janek svoje sólo!

8. 1. 2025

Jakmile zazní typicky odsekávaný text písně „Právě teď“ od Janka Ledeckého se vám možná vybaví původní Žentour, přestože tahle pecka vznikla až v roce 1993, rok potom, co se vydal na sólovou dráhu. V každém případě si ale možná vzpomenete na mladého Janka s typicky mírně zakloněnou hlavou, který uhrančivě zírá do kamery a naléhavě „čeká na všechno odpověď“.

Ve videoklipu, který dýchá devadesátkami jako málokterý jiný se objevuje Janek Ledecký před starým mikrofonem a s akustickou dvanáctistrunkou na krku, ale také prostřihy z úchvatného filmu Jana a Zdeňka Svěrákových „Akumulátor 1“. Ale zpátky k té kytaře, na kterou hraje Janek.

Když počátkem 80. let minulého století vzniknul Žentour, stalo se tak na Pražské konzervatoři, kde nebyla nouze o technicky zdatné muzikanty. Původní záměr dokonce byl, že kapela bude hrát jazz - a původně se měla jmenovat Hemenex. Mladí členové, včetně baskytaristy Jana Černého, klávesáka Petra Ackermanna a bubeníka Vaška Kabáta, se ale brzo přiklonili spíš k rockovějšímu zvuku a velmi záhy se přihlásili k tzv. Nové vlně. V roce 1982 předskakovali Na Chmenici v té době už slavné kapele Abraxas.

Janek Ledecký od začátku ve skupině působil jako zpěvák a kytarista, druhou kytaru občas vzal do ruky Ackermann. Po odchodu Václava Kabáta usedl v roce 1985 za bicí David Koller, alternující jako druhý zpěvák. Spousta naprostých pecek, včetně písní „Všechno bude fajn“, „Proklínám“, nebo „Sliby se maj plnit o vánocích“ upevnily pověst Janka Ledeckého jako výrazného zpěváka - natolik výrazného, že se občas zapomíná na jeho kytaru.

Ovšem jen do té chvíle, než navštívíte některý z jeho koncertů. Tam si totiž své kytarové party náležitě užívá a jeho mistrovství se naprosto nedá popřít. A přitom nechybělo málo a mohlo být všechno jinak. Když v roce 1992 natáčel videoklip k pecce „Na ptáky jsme krátký“, ve kterém Janek jezdí na motorce, na vodních lyžích a taky létá na padáku, taženém rychlým motorovým člunem - a vždycky to dopadne tak, že si „dá na čumák“. Jenže s tím padákem to neplánovaně dopadlo opravdu špatně, tažné lano se hned po rozjezdu přetrho a Ledeckému se tzv. „vylil“ padák a z patnácti metrů se zřítil na zem. Odnesl to trojitou zlomeninou předloktí a třičtvrtě roku nemohl na kytaru ani brnknout.

Janek Ledecký byl ale vždycky bouřlivák, koledoval si už při křtu tohoto alba, kdy skočil úplně první oficiální bungee jump tehdejší mladé federativní republiky. Sportům se věnuje i nadále, samozřejmě i v souvislosti se svou dcerou, úspěšnou snowboardistkou a lyžařkou. Jak říká sám Ledecký, je zatížený na klouzavé sporty, třeba i na windsurfing. Fyzička drží i po šedesátce a tak doufejme, že si při sportu dá pozor na ruce - a vy si někdy dejte pozor na jeho kytarová sóla, nebudete litovat!