Rozloučení s vánočním stromečkem: Kouzlo, které žije dál
Rozloučit se s vánočním stromečkem je pro mě vždycky trochu melancholické. Vždyť právě on byl středobodem sváteční pohody. Opatrně sundávat ozdoby, jednu po druhé a přitom si říkám, jak si budu příští rok pamatovat, kam jsem kterou dala. Světýlka pečlivě smotám, háčky schovám, a najednou je stromek prázdný.
A kam s ním dál? Ve městě je to jednoduché – stromky se u nás sbírají přímo z ulic. Stačí ho tedy odnést ke kontejneru, a mám jistotu, že se o něj někdo postará. Svozy většinou začínají hned na začátku ledna a trvají až do poloviny února, ale pro jistotu se ujistěte, jak je to právě u vás. Stromky je samozřejmě třeba kompletně odstrojit, protože putují do městských kompostáren. Pokud máte možnost a nechcete aby se vám stromek válel v ulici, můžete ho sami odvézt do sběrného dvora.
Na vesnici si lidé stromky často zpracují sami na zahradě a využijí je jako mulč nebo na kompost. Těší mě, že i tenhle kousek přírody má svůj další smysl a do přírody se vrátí – někde se z něj stane kompost, jinde třeba palivo nebo dokonce krmivo pro zvířata.
Je hezké vědět, že stromek nevyjde nazmar. Přesto mi vždycky chybí ten okamžik, kdy jsme ho zdobili a cítili vůni jehličí, která se linula celým domem. Ale tak to má být. Vánoční stromeček je pomíjivý, a právě proto je jeho kouzlo tak silné.