Dagmar Pecková: Z opery k psaní knih i činohře
.webp?ts=)
Tentokrát si Pepa pozval známou mezzosopranistku Dagmar Peckovou, která ale nejen zpívá. K psaní se dostala spíš náhodou. „‚Napadlo to jednu paní redaktorku z katolických listů. Pro cyrilometodějský kalendář jsem měla vypracovat nějaké příběhy, které mě v životě ovlivnily, ‘“ vzpomíná.
Nejprve vznikl jeden text, poté celá dvanáctka. Reakce na její styl byly natolik pozitivní, že pokračovala. „‚Pak se mi ozval pan vydavatel Kaza, že mě sleduje na Facebooku a že se tím děsně baví. Poslala jsem mu asi třicet příběhů a druhý den hned poslal smlouvu, ‘“ dodává.
První kniha dostala název Ty vole se neříká a druhý díl je už téměř hotový. „‚Nevím, jestli je lepší než ta první, to nechám posoudit čtenáře, ‘“ říká s úsměvem.
Nová jevištní zkušenost
Pecková se pustila i do činoherního herectví. „‚Nevím, jestli se po dvou nebo třech rolích dá mluvit o tom, že jsem činoherní herečka, ale snažím se. Je to jiný než opera – tam charakter postavy vytváří muzika, tady si ho musíte hledat sami, ‘“ popisuje. Připouští, že v opeře lze občas improvizovat, aniž by to publikum poznalo, což v činohře neplatí. „‚Když v opeře zapomenete text, můžete v italštině zpívat jídelní lístek a (skoro) nikdo to nepozná. V češtině se to těžko maskuje, ‘“ dodává.
Opera a její publikum
Během kariéry v opeře prý vždy trochu vyčnívala. „‚Byla jsem extravagantní ve světě opery. Chodila jsem běhat před zkouškou, což nebylo úplně běžné. Myslím, že se to bralo a že dnes už je to jiné – generace po nás se snaží dát věci do normálnosti, ‘“ říká.
Jací jsou dnešní umělci? To se dozvíte, když si pustíte celý rozhovor, který jsme pro vás natočili přímo ve studiu!